Elektronový obal atomu

3. Elektronový obal atomu

  1. Thomsonův model atomu
  • hrozinkový model atomu
  • atom považoval za neutrální
  • rozměry 10–10 – 10–9 m
  • kladný náboj rozmístěn všude, záporný je v něm
  1. Rutherfordův model atomu
  • ostřeloval Au fólii ? částicí a na stínítku pozoroval odchýlení částic – použití vztahů pro elektrické síly

? dochází k rozptylu záření ⇒ závěr – značná část hm. atomu je soustředěna ve středu atomu – v jádře, které má kladný náboj

  • elektrony obíhají okolo jádra jako planety okolo Slunce ⇒ Planetární model atomu
  • v jádře musela být i další částice o přibližně stejné hmotnosti jako proton
  • 1932 – Chadwick – objev neutronu
  • model byl v rozporu s klasickou fyzikou, protože podle ní nabitá částice při zrychleném pohybu vysílá el.mag záření ⇒ ztráta Ek ⇒ elektrony by spadly do jádra a atom by existoval jen chvíli a byl by značně nestabilní
  • Rutherford – objevitel atomového jádra
  1. Böhrův model atomu
  • na rozhraní klasické a kvantové fyziky
  • 1. kvantový model, ale s nedostatky
  • atom je jako celek neutrální
  • atom se skládá z kladného jádra a elektronového obalu
  • elektrony se mohou pohybovat jen po kružnicích určitého poloměru

Postuláty

  1. trajektorie je kružnice a v kvantové fyzice se trajektorie nedá přesně určit
  2. elektrony se pohybují na dovolené dráze a nevyzařují energii
  3. elektrony vyzařují energii pouze při přechodu z jedné dráhy na druhou

m,n – dráhy m > n

h.fmn = Em – En

  • stav atomu s nejnižší energii – základní stav
  • při přechodu do vyšší E hladiny vzniká excitovaný stav
  1. Kvantový model atomu
  • tvůrci – Heisenberg, Schrödinger
  • popsán Schrödingerovou rovnicí – obdoba 2. Newtonova zákona, jejíž řešením je vlnová funkce
  • vlnová funkce popisuje chování elektronu v elektronovém o­balu

=>

  • plyne z ní, že energie je kvantována

orbital

  • název pro vlnovou funkci
  • prostor, kde se elektron nachází s největší pravděpodobností

⇒ každému elektronu je přiřazena prostorová stojatá vlna, popisovaná vlnovou funkcí ⇒ pravděpodobnost výskytu

  • vlnová funkce závisí na kvantových číslech (n, l, m) a na souřadnicích (x, y, z)

n – hlavní kvantové číslo – určuje E a velikost orbitalu

l – vedlejší kvantové číslo – určuje tvar orbitalu l s, p, d, f

m – magnetické kvantové číslo – určuje prostorovou orientaci orbitalu m n,l,m – popisují daný kvantový stav

  • v daném kvantovém stavu se mohou nacházet nejvýše 2 elektrony, které se liší svým spinem

s – spinové číslo – určuje prostorovou rotaci orbitalu s =

  • vlnová představa částice – e – vlny
  • pokud se na jeho potenciální trajektorii vejde sudý počet půlvln, pak je daný kvantový stav povolen, pokud se vejde lichý počet půlvln pak povolen není
  • danému kvantovému číslu odpovídá N = n2 kvantových stavů, ve kterých může být 2n2 elektronů

Energie částice: Závěry

  1. E částice se mění nespojitě a nabývá diskrétních hodnot
  • částice se může nacházet jen na určitých E hladinách, které jsou určené kvantovým číslem n
  • hladiny se od sebe s rostoucím n vzdalují

n = 1 základní stav

n > 1 excitovaný stav

  1. částice v základním stavu nejsou v klidu, ale pohybují se a mají svou E
  2. částice při přechodu ze základního do excitovaného stavu přijímá E nespojitě (příjem fotonu nárazem)
  • při přechodu z m-tého na n-tý stav, kde m>n částice vyzáří foton o energii

h.fmn = Em – En = E

Definice atomu

  1. Atom je stabilní soustava složená z kladně nabitého jádra a v němž je soustředěna téměř celá hmotnost a z elektronového obalu, v němž se pohybují elektrony
  2. Atom se může nacházet jen v kvantových stacionárních stavech s určitou hodnotou E

v takovém stavu se ani nepřijímá ani nevydává E a rozložení elektorů v obalu atomu je časově nepoměrné

  1. Při přechodu ze stacionárního stavu o energii En do stavu o nižší energii Em může atom vyzářit kvantum energie (foton) o frekvenci dané podmínkou h.fmn = En – Em
  • při pohlcení fotonu se jeho energie posouvá do vyššího stavu

Přijímaná nebo odevzdávaná energie je kvantována, protože každé částici lze přiřadit pouze diskrétní hodnoty vlnové délky. (násobky vlnové délky) – jako stojaté vlnění

Franck-Hertzův experiment

  • důkaz, že je energie kvantována

U‘ brzdné napětí – brání e- s menší energií, aby dospěly až na anodu

  • v trubici jsou zředěné páry rtuti, kde rozdíl ex.E E1 a E2 je 4,98 eV
  • urychlené elektrony se srážejí s atomy Hg
  • pokud je E e- menší než potřebné kvantum (4,98 eV) namohou ji atomy pohltit a srážky jsou pružné, zároveň v důsledku hmotnosti atomu rtuti nemohou el. atom urychlit a putují k anodě ⇒ proud roste
  • pokud e- dosáhne exc. energie 4,98 eV začnou at. Hg kvanta E pohlcovat, el. se zpomalí a proud poklesne
  • při vyšším napětí zbude el. ještě dostatek E, aby překonaly brzdné napětí a dostanou se na anodu ⇒ proud opět roste
  • at. Hg nepohlcují záření přímo, ale přijímají mechanickou práci při pružných srážkách
  • exc. at. Hg se během krátké doby vracejí do základních stavů a vyzáří foton o ? = 253,7 nm
  • přechody mezi hladinami mohou být zářivé nebo nezářivé

Hmotnostní spektroskop

  • rozdělení nabitých částic podle hmotnosti
  • využívá vlastnosti magnetického pole zakřivování dráhy nabitých částic

Jádro atomu

  • 10–13 – 10–14 m
  • protony (mp), neutrony (mn)
  • součet klidových hmotností p a n je větší než skutečné hmotnosti, když tvoří jádro ⇒ obdoba pro E

Z.mp + N.mn > mj

  • hmotnostní úbytek B B = (Z.mp + N.mn – mj)
  • vazebné energie – energie potřebná k rozbití jádra na volné nukelony

Ev = Bc2

Atom vodíku

  • elektronová konfigurace – obsazení E hladin elektrony
  • valenční slupka – 1 elektron – podílí se na vzniku vazby
  • obal -viz kvantový model
  • spektrum H2 je čárové
  • pro frekvence platí

m, n < n

R = 3,29.1015 s-1 Rydbergova konstanta

Energetická hodnota dovolených kvantových stavů

  • energie kvantových stavů vodíku závisí pouze na kvantových číslech

n = 1 E1 = –13,58 eV

n = 2 E2 = –3,69 eV

n = 3 E3 = –1,51 eV

n = 4 E4 = –0,84 eV

n = 5 E5 = –0,54 eV

n E = 0 eV

h.fmn = Em – En

  • ionizace – zvláštní případ excitace – elektron dostane takovou E, že se uvolní z atomu
  1. absorpce světla
  • e- může pohltit foton nebo se srazit s jinou částicí, tím přijme E a přesune se z nižší do vyšší energetické hladiny
  1. spontánní emise záření (samovolná)
  2. stimulovaná emise záření (vynucená)
  • -stimulovanou emisi může vyvolat jen foton o stejné frekvenci (?) jako má foton, který při stimulované emisi vzniká

⇒ vzniká koherentní záření – stejná frekvence a φ

LASER (Light Amplification by Stimulated Emission of Radiation)

  • zesílení světla stimulovanou emisí záření
  • objev 1958 – Basov, Prochorov, Townes

Podmínky účinnosti LASERu

  1. inverzní obsazení energetických hladin
  • všechny nižší energetické hladiny nejsou obsazeny
  1. čerpání (pumpování) LASERu
  • děj kdy se dostanou elektrony z vyšších hladin na nižší
  • standardní hladina – doba života elektronu t = 10–8 s
  • metastabilní hladina – elektron tam vydrží relativně delší dobu t = 1s

Struktura LASERu

  1. Aktivní prostředí
  2. Zdroj budící energie
  • světlo výbojky – způsobuje inverzní obsazení hladin
  1. Optický rezonátor
  • 2 rovnoběžná zrcadla mezi něž se umísťuje aktivní prostředí
  • 1 z nich je polopropustné

Princip LASERu

  • dochází k lavinovitému přechodu
  • průchodem paprsku aktivním prostředím zrcadla zajišťují lavinovitý vznik dalších fotonů
  • polopropustné zrcátko umožňuje výstup paprsků rovnoběžných s osou LASERu

Vlastnosti laserového světla

  1. koherentní
  2. málo divergentní
  3. vysoce energetické P = 1012 W
  4. šíří se přímočaře

Užití

  • geodesie – zaměřování
  • LIDAR – obdoba Radaru
  • umožňuje sledovat družice Země s přesností na 0,5 m
  • medicína – místo skalpelu
  • holografie – plastické 3D objekty
  • obráběcí stroje – vrtání
  • svařování nesourodých materiálů (sklo-kov)
  • CD-ROM

Helio-neonový laser

T – skleněná trubice naplněná směsí helia a neonu, Z – kulová zrcadla, VF – vysokofrekvenční prstencové budící elektrody

Za správnost a původ studijních materiálů neručíme.