Nebude to další nudný kariérní veletrh

Nebude to další nudný kariérní veletrh, kde dostanu seznam volných pracovních míst dané společnosti a propisku.

Vašek Michalec, student ČVUT, obor: Projektové řízení inovací

Ahoj Vašku, jsi jeden z našich prvních přihlášených, tak bychom se tě chtěli zeptat, proč ses přihlásil a co tě na Kariérní pouti zaujalo?

Jsem student druhého ročníku magisterského studia a ačkoliv si studentský život snažím užívat naplno, vím, že se neodkladně blíží realita “dospělého života“ každodenní osmihodinové pracovní doby se čtyřmi týdny dovolené. Je to zvláštní pocit, popravdě z toho jde občas i hrůza a právě z tohoto důvodu je čas se pomalu poohlížet po budoucím zaměstnání. Jistě, máme tu nejnižší nezaměstnanost od roku 92, což může znít tak, že se o mě firmy budou prát a já si jen budu hravě vybírat. Bohužel, nebo bohudík je realita podle mého názoru jiná. Pracovních pozic je sice spousta, ale z inzerátů na stránkách typu jobs.cz, práce.cz či daných firem (nechci hanit) se dozvíte stručný popis práce, nabídku benefitů, typy stravenek, množství sick day, možností kartičky do posilovny a když se poštěstí přibližnou mzdu. Pro někoho možná dostačující, ale bohužel časy se mění.

Pro mě a podle mého názoru pro mé vrstevníky je důležitá kultura dané společnosti. To, jaké budu mít kolegy a nebo to, co daná společnost dělá, to má pro mě smysl. Zdá se to na hlavu, ale je to tak. Raději budu brát o pár tisíc méně, ale cítit se v práci šťastný. To je důvod, proč mě zaujala Kariérní pouť. Podle mě to nebude další nudný kariérní veletrh, kde dostanu seznam volných pracovních míst dané společnosti a propisku. Přijde mi to jako něco nového a odvážného, něco, co tady ještě nikdo nezkusil a něco, co je podle mého názoru v dnešní době potřeba. Místo nebo akce, kde se firmy a studenti neformálně setkají, popijí, popovídají, co zrovna dělají a zahrají si třeba pexeso.

Děkujeme Vašku a těšíme se, až se s tebou 25.10. opět setkáme :).

Ještě bych chtěl dodat, že Kariérní pouť je pro mě:

„Něco jako první rande,

kdy víte jen něco málo o tom druhém,

jste nervózní z toho, že uděláte nebo řeknete nějakou blbost,

ale celkově se těšíte a tajně doufáte, že to bude ta pravá.“