Jak se dostat na medicínu: co mi u přijímaček fakt pomohlo

Jmenuju se Nela a před rokem jsem seděla u počítače na Lékařské fakultě Ostravské univerzity a psala přijímačky na medicínu. Tady najdeš, jak se přijímačky liší na jednotlivých fakultách, kde jsem v přípravě ztrácela čas a co mi pomohlo nejvíc

Když jsem si touto fází procházela já, aktivně jsem hledala různé metody učení, které by mou přípravu mohly zefektivnit. Měla jsem sice k dispozici kvalitní přípravný kurz, ale nechtěla jsem se bezhlavě biflovat tisíce pojmů, vzorců a definic nazpaměť. Chtěla jsem látce opravdu porozumět, abych z toho neměla v hlavě jen velký zmatek.

Co tě u přijímaček na medicínu doopravdy čeká

Začnu tím, co platí všude: přijímací zkoušky na lékařskou fakultu stojí na biologii, chemii a fyzice. Tím ale společné rysy skoro končí. Formát se mezi fakultami liší natolik, že příprava „obecně na medicínu“ je past.

Druhá a třetí lékařská fakulta UK mají kromě testu i ústní kolo. Hradec Králové přidává somatologii a za špatnou odpověď body odečítá, tam se tipování nevyplácí. Na Masarykově univerzitě a na 1. LF UK můžeš za výborný prospěch získat bonifikaci nebo mít zkoušku prominutou. Ostrava a Olomouc prominutí nenabízejí, takže test píšeš tak jako tak.

Aby to nebylo moc abstraktní, tady je moje fakulta. Test na LF OU je elektronický, píše se na počítačích fakulty a má 90 otázek: 30 z biologie, 30 z chemie a 30 z fyziky. Času je 80 minut, za každou správnou odpověď je bod a každý uchazeč dostane vlastní vygenerovanou sadu otázek. Formální minimum pro postup je 45 bodů u všeobecného lékařství a 50 u zubního, plus minimálně 10 bodů z každého předmětu zvlášť. Šance na přijetí byla v roce 2026 zhruba 8 % u všeobecného a 2–3 % u zubního lékařství.

Tip: nekoukej jen na celkový součet. Když máš 70 bodů, ale z fyziky jen devět, testem neprojdeš. Předmět, který ti nejde, tě může potopit i s jinak dobrým výsledkem.

Kde jsem dělala chyby (a dělá je většina uchazečů)

Zpočátku jsem dělala to, co dělá většina uchazečů – kupovala jsem si tlusté knihy modelových otázek od všech lékařských fakult a zkoušela je procházet fyzicky na papíře. Brzy jsem ale zjistila, že to není ideální cesta pro efektivní studium.

Hledala jsem moderní digitální řešení, které by mi ušetřilo drahocenný čas, ale většina stránek na internetu působila zastarale, nepřehledně a bez zpětné vazby. Byla jsem nervózní z toho, že moje příprava postrádá systém a že mi unikají hlubší souvislosti mezi jednotlivými obory.

Druhá chyba byla horší. Neměla jsem ponětí, kde přesně ztrácím body. Genetiku a cytologii jsem si opakovala pořád dokola, protože mě bavily a šly mi. Optiku a elektřinu jsem odkládala celé tři měsíce s tím, že „na to ještě dojde“. Kdyby mi někdo v prosinci ukázal čísla, viděla bych, že mám z fyziky zhruba poloviční úspěšnost než z biologie.

Co u přijímaček na medicínu funguje: active recall a spaced repetition

Když jsem hledala, co dělám špatně, narazila jsem na dva principy, které se objevují ve většině výzkumů o učení.

Aktivní vybavování (active recall) znamená, že si odpověď vybavíš sám, bez koukání do textu. Rozdíl mezi „přečíst si kapitolu o fotosyntéze“ a „zavřít sešit a zkusit popsat světlou a temnostní fázi zpaměti“ je zásadní. To druhé je pomalejší a míň pohodlné, a přesně proto funguje — každé vybavení upevní látku v paměti víc než další přečtení.

Opakování v rozestupech (spaced repetition) řeší, kdy se k látce vrátit. Hermann Ebbinghaus popsal už v 19. století, že po naučení zapomínáme nejrychleji během prvních hodin a dní, a pak se křivka zplošťuje. Když se k informaci vrátíš těsně předtím, než ji zapomeneš, udrží se výrazně déle. Podrobněji je Ebbinghausova křivka zapomínání popsaná tady.

Zkoušela jsem obojí nejdřív na papíře: testy z modelovek se zakrytými odpověďmi a sešit, kam jsem si psala, kdy se ke které kapitole vrátit.

Každá z těch metod funguje i sama o sobě. Dohromady jsou ale silnější: otázky tě nutí se vybavovat, ale samy neřeknou, kdy se k nim vrátit a plán opakování dává větší smysl, když víš, které kapitoly do něj patří. Vést si obojí ručně u tří předmětů jsem po dvou měsících vzdala a začala hledat nástroj, který má v sobě obojí. Skončila jsem u aplikace Premedis, která spájí modelové otázky na všechny české lékařské fakulty s metodami spaced repetition a active recall.

Jak jsem se připravovala s Premedis

Kdybych si měla vybrat jednu jedinou věc, se kterou bych se na přijímačky připravovala znovu, byl by to bez přemýšlení právě Premedis.

Od ledna jsem v něm odpovídala na otázky a zbytek hlídal algoritmus: sledoval, jak mi jednotlivé okruhy jdou, a vracel mě k těm, ve kterých jsem chybovala, těsně předtím, než bych je zapomněla. Obě metody tak běžely v jednom nástroji. Otázky navíc píšou studenti medicíny, kteří přijímačkami prošli.

Díky svižnému tempu (kdy můžeš otázky jednoduše projíždět kdekoliv a kdykoliv přímo na mobilním telefonu) se z přípravy stal pravidelný a přirozený návyk. Využila jsem každou volnou chvíli během dne – v autobuse cestou do školy, ve frontě nebo krátce před spaním. Ve všední den jsem jich udělala výrazně míň, o víkendech a v posledních týdnech před testem jsem se ale několikrát dostala i přes 1000 otázek za den.

Trénink rychlosti: Zvládat odpovídat pod časovým limitem a s naprostou jistotou je polovina úspěchu u ostrého testu na přijímačkách.

Jasný přehled: V aplikaci jsem neustále viděla své statistiky, celkovou úspěšnost a aktuální připravenost v jednotlivých kapitolách biologie, chemie i fyziky.

Na rovinu: aplikace ti nenahradí učebnici. Když látce nerozumíš, testové otázky ti to neopraví — dají ti jen zpětnou vazbu, že tam díra je. Já používala Premedis vedle přípravného kurzu a učebnic, ne místo nich.

Aplikaci si můžeš stáhnout a používat zdarma, jen s limitem 20 otázek na den. To stačí na to, abys zjistil, jestli ti tenhle způsob učení sedí. Když to s medicínou myslíš vážně, vyplatí se předplatné – s ním projdeš stovky otázek denně a vidíš analýzy svého pokroku, jaké ti žádná papírová modelovka nedá.

Jak vypadal den D

Když jsem pak seděla u počítače na ostrých přijímačkách, byla jsem v naprostém klidu, protože jsem ty situace, otázky a typy chytáků měla z aplikace dokonale natrénované.

Pomůcky řeší fakulta a pravidla se mění, takže si v pokynech k přijímačkám ověř, co si smíš vzít s sebou. Výsledek jsem viděla hned po testu: 90 %. Nebyl to zázrak, byla to práce.

Rychlý plán přípravy na přijímačky na medicínu

Tenhle plán si můžeš rozepsat do kalendáře hned teď:

• Než začneš plánovat: projdi si pár otázek z biologie, chemie i fyziky, v Premedis. Za deset minut budeš vědět, kde stojíš.
• Září-říjen: vyber si 3-4 fakulty, přečti si podmínky přijímacího řízení u každé a zapiš si termíny do kalendáře. Formáty se liší víc, než čekáš.
• Říjen-prosinec: základy z učebnic. Cílem je porozumět, ne memorovat.
• Prosinec: udělej si celý test nanečisto ze všech tří předmětů a spočítej si úspěšnost zvlášť pro biologii, chemii a fyziku. Porovnej to s tím, kde jsi začínal v září.
• Leden-březen: denní krátké bloky modelovek s aktivním vybavováním, u mě v Premedisu. Nejvíc času dávej předmětu s nejnižším skóre, ne tomu oblíbenému.
• Do 15. března (ověř si datum pro svůj rok): podej přihlášky. Raději o jednu víc než o jednu míň.
• Duben-květen: celé testy na čas, ideálně ve stejnou denní dobu, kdy budeš psát ostrý.
• Červen: poslední týden žádná nová látka. Jen opakování slabých kapitol a spánek.

Závěr

Jak se dostat na medicínu, není otázka talentu, ale systému: vědět, co tvoje fakulta testuje, a hlavně vědět, kde ztrácíš body. Mně trvalo čtyři měsíce, než jsem tohle pochopila. Jestli chceš ušetřit čas projdi si 20 otázek zdarma v Premedis.

O autorovi:

Nela Mlčúchová Studentka všeobecného lékařství na Lékařské fakultě Ostravské univerzity

Ahoj, jmenuji se Neli a studuji všeobecné lékařství na LF OU. Co se medicíny týče, mé srdce tíhne především k chirurgii, konkrétně k ortopedii a traumatologii. Od studia nejraději vypínám při sportu nebo u klavíru. Ráda sdílím své zkušenosti a pomáhám budoucím medikům projít maturitou, přijímačkami a začátky na vysoké škole s úsměvem a bez zbytečného stresu.