„Na každou přednášku se těším,“ říká studentka univerzity třetího věku

Paní Pokorná je 63letá matematička v důchodu. Už druhým rokem pravidelně usedá do poslucháren Masarykovy univerzity. A usedá tam s chutí, kterou by jí mohli mnozí studenti závidět.

Spousta mladých o univerzitě třetího věku mnoho neví. Jak takové probíhá?

Studuji základní kurz, který má dva ročníky a běží celoročně. Jednou za čtrnáct dní je dvouhodinová přednáška na určité téma. Tématické cykly se střídají, na každé přednášce se představují učitelé z jednotlivých fakult a kateder univerzity. Mám díky tomu možnost poznat průřez všech možných studijních oborů na Masarykově univerzitě. Kromě základního kurzu nabízí univerzita ještě další volitelné přednášky, na které se mohou posluchači přihlásit a připlatit si je. Jejich cena však naštěstí není velká, alespoň v porovnání se zážitky, které přinášejí.

Jak to vypadá, když profesorům naslouchají senioři a ne mladí?

Na přednáškách se nás schází asi kolem dvou set posluchačů, obsazená bývá celá posluchárna. A všichni tiše sedí, někteří si dělají poznámky, někteří jen poslouchají. Na konci se také chvíli diskutuje. Na menší doplňkové kurzy přichází posluchačů méně, u těch méně populárních tak patnáct lidí.

Připravujete se na přednášky předem?

Přiznám se, že já ne. Většinou dostáváme materiály k tématu až na místě.

Běžní studenti si studium nedokáží představit bez psaní seminárních prací, zkoušek a hlavně závěrečných státnic. Jak je tomu v případě Univerzity třetího věku?

Během semestru není potřeba nějak se speciálně připravovat, nepíšeme žádné eseje ani seminární práce, nejsme zkoušeni. Je čistě na nás, nakolik se chceme výuce věnovat. A absolvuje se díky účasti, nemusíme skládat žádnou zkoušku.

Nové známosti a přátelé, rozšiřování obzorů, možnost aktivně strávit svůj čas – to jsou největší pozitiva univerzity třetího věku.

Máte nějakou zpětnou vazbu?

Můžeme během přednášek s přednášejícími diskutovat. A v menších, prakticky založených kurzech konzultujeme své výtvory, jako třeba v kurzu fotografování. Přinášeli jsme vyučujícímu naše fotografie a on nám říkal, co na nich bylo podařené a co by šlo příště vylepšit. S některými spolužáky pokračujeme i po skončení kurzu, scházíme se v kavárně a ukazujeme si, co jsme nafotili.

Zanechává ve vás nové studium něco?

Jistě, můžu aktivně trávit svůj volný čas. Skoro každý den mám nějakou přednášku, na kterou se vždy těším. Řekla bych, že se člověku rozšiřují obzory, přemýšlí o věcech, přemýšlí o věcech, které slyší a dělá si na ně vytříbenější názor. Studovala jsem matematiku a kolem počítačů jsem se pohybovala celý život. Snad nejdéle jsem pracovala ve výpočetním středisku v nemocnici v Bohunicích. Po revoluci pak v soukromém sektoru a to ve firmách, které se zabývaly výpočetní technikou. Ten styl myšlení člověka poznamená. Teď mám možnost zabrousit i do filozofických, právnických nebo lékařských oborů. Mám možnost poznat, čím se zabývají lidé na jiných fakultách, co studují a o čem přemýšlí, nahlédnout do oblastí, kterými jsem se dosud nezabývala.

Doporučujete studium svým kamarádům?

Kudy chodím! Je to skvělá věc, člověk má možnost si zorganizovat spoustu aktivit, ke kterým by se sám neodhodlal, seznámí se s lidmi, nakoukne do témat, které by ho jinak v životě minuly. Absolvovala jsem přednášky ze soudního lékařství, občanského práva, německé i české literatury, globalizace, Evropské unie. Je to vše velmi dobře organizované. Ale ono tu školu vlastně ani nemusím moc propagovat, kapacity kurzů jsou už teď plně obsazené a na některé zájemce se ani nedostane.

Takže se vzdělávání i ve starším věku stává běžným?

Myslím, že zatím ještě ne, stále na to mnozí pohlíží s údivem. O tom svědčí i vtip, který mezi námi koluje. Babička absolvuje univerzitu třetího věku a je to velká sláva, pozve tedy na svou promoci celou rodinu. Malý vnouček přijde za učitelkou a říká: „Paní učitelko, prosím, mohl bych dnes odejít dřív z vyučování? Moje babička má promoci.“ Paní učitelka se na něj s porozuměním usměje a odvětí: „Ale to víš, že ano. Ale zapamatuj si, neříká se promoce, ale kremace.“

Co je to univerzita třetího věku?

Univerzita třetího věku je forma vzdělávání dospělých, obyčejně v důchodovém věku. Ve všech vyspělých zemích světa se díky pokrokům medicíny a růstu životní úrovně prodlužuje délka života a stoupá počet aktivních seniorů. Právě univerzity na tuto skutečnost reagují otevřením svých poslucháren. První podobné kurzy vznikly v roce 1973 ve Francii. Česká varianta univerzity třetího věku se objevila v roce 1986 při Univerzitě Palackého v Olomouci. Nyní vzdělání pro seniory nabízí většina českých vysokých škol. Kurzy bývají zpoplatněny, ale jejich cena se pohybuje většinou v řádu stovek za semestr. Více k tomuto typu vzdělávání se můžete dočíst také v tomto článku.

Zdroj: www..muni.cz

Zdroj fotografií: Stock.exchange