„Feemover“ je označení pro studenta, kterého přijmou ke studiu na univerzitě v cizí zemi, obvykle na semestr, někdy i na rok, a to mimo jakýkoliv řádný nebo standardní program (mezi ty standardní patří například zmiňovaný Erasmus – článek o něm zde nebo bilaterální dohody mezi dvěma univerzitami). Jedinou výjimkou je program CEEPUS – článek o něm zde, kde je „freemover“ forma mobility stále ještě nabízená.

A v čem spočívá jedinečnost programu Freemover? Jedná se o projekt Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, skrze který můžete vycestovat na jakoukoliv univerzitu, na kterou si ukážete. Zda se vám to podaří, závisí jen na vás a vaší vyřídilce. Jakmile dá souhlas ke studiu zahraniční univerzita, může svolit i ta domácí.

“Nebyla jsem vybrána na Erasmus a protože jsem byla rozhodnutá vycestovat, zkoušela jsem najít i jiné cesty,“ vypráví o svém rozhodnutí pro program Freemover Petra Grísová, studentka architektury na VUT. „Na Oslo School of Architecture and Design, na které momentálně studuji, jsem musela projít výběrovým řízením. I se zasláním portfolia jsme vše vyřídili asi ve třech dopisech. Škola přijímá každý semestr pět takzvaných visiting students a já jsem se naštěstí do jejich počtu vešla,“ oddychuje si Petra.

Co tedy od programu Freemover očekávat?

Podmínky

• student musí mít za sebou minimálně první rok studia
• musí prokázat potřebnou znalost cizího jazyka
• musí absolvovat studium v rámci svého oboru (jinými slovy, těžko by mohl student stavařiny vycestovat za studiem psychologie)
• nesmí během zahraničního pobytu přerušit studium na své domovské univerzitě (čili musí během svého pobytu nasbírat dostatečný počet kreditů a splnit podmínky pro postup do dalšího semestru či ročníku)
• musí se dohodnout s vybranou univerzitou na všech náležitostech studia a života v zahraničí, včetně případné povinnosti platit školné
• musí být studentem prezenčního studia

Výhody

• zatímco přes Erasmus můžete vycestovat maximálně jednou za studium, přes Freemover můžete vycestovat i poté, co jste už v zahraničí byli – proto tuto možnost uvítají studenti, kterým je jejich země malá a přejí si vyzkoušet různá inspirativní prostředí pro svůj duchovní růst :-)
• nabídka standardních programů je omezená jen na ty fakulty, se kterými má alma mater uzavřené smlouvy – díky Freemoveru se můžete pokusit kontaktovat jakoukoliv univerzitu

Nevýhody

• ve srovnání se standardními programy poskytuje Freemover nižší finanční krytí – Ministerstvo školství vám může udělit v rámci Transformačních a rozvojových programů stipendium v maximální výši 10 000 korun na měsíc – to může bohatě stačit pro chudší země, ale v Americe si s ním však příliš nevystačíte
• čeká vás daleko více papírování a vyřizování, které vyplývá z nutnosti dohodnout si pobyt vlastním přičiněním

I přes zmíněné nevýhody však Petra dodává, že si na přístup studijního oddělení ani přílišné papírování nemůže stěžovat. „Nejvíce času a úsilí mi zabralo získat samotné informace o studijních programech v zahraničí,“ přiznává. A i když jela do drahé země, kterou Norsko bezesporu je, dostala stipendium stejné jako studenti programu Erasmus. Proč to tedy taky nezkusit?