Stíhám školu i koníčky, říká studentka Managementu v kultuře

12. 3. 2008 | Stojí za přečtení

Filozofická fakulta FF MU v Brně loni poprvé otevřela nový obor Management v kultuře. Jeho studentka Radka Pšeničková nám pověděla o jeho fungování, počátečních problémech, ale i o tom, že se při škole stíhá věnovat ještě spoustě jiných věcí.

Po představení divadla Mrsťa Prsťa v Kouřimi, kde hrála Radka mrtvou nevěstu, jsme se šli posadit do útulné hospůdky nedaleko náměstí…

Co říkáš na svůj nový obor? Nastoupila jsem na něj po absolvování bakalářské zkoušky na Sdružených uměnovědných studiích, tedy oboru ze stejného ústavu. Absolventi Managementu v kultuře by měli být schopni řídit kulturní instituce jako galerie, muzea, divadla apod. Výuka se skládá ze dvou částí – první probíhá na Filozofické fakultě, tam se učíme estetiku, teorii a historii umění. Na Ekonomické fakultě pak máme hlavně právo, veřejnou ekonomii, ekomii kultury a masmédií, ekonomii neziskových organizací, marketing, řízení lidských zdrojů a tak dále.

Management v kultuře se vyučuje pouze v magisterském navazujícím studiu. Jaké musí mít uchazeč předpoklady, aby se mohl přihlásit? Musí mít absolvován nějaký uměnovědný obor? Většina lidí, asi 80 procent, navazuje na některé bakalářské studium z Ústavu hudební vědy FF, tedy na Sdružená uměnovědná studia, Hudební vědu, Teorii interaktivních médií. Ale chodí tam i holka, která dělala obor Porodní asistentka, což mě samotnou dost překvapilo. Říkala mi, že je docela překvapená z toho, jak to na naší fakultě chodí v porovnání s tou její předchozí. Tam měla mnohem víc povinností a stabilnější zázemí, téměř na každý den nějakou práci, kdežto u nás to tak není…

Nepotýká se Management v kultuře, jako nový obor, s nějakými počátečními problémy? Samozřejmě, že to není ještě úplně dokonalé. První nesnáz nastává už při registraci předmětů: Ekonomka má jiné datum registrace, jiné kódy, takže všichni si tam zapíší svoje semináře a teprve potom se začne řešit náš problém, že tam vlastně vůbec nemáme přístup, takže na nás zbydou ty nejhorší časy. Řeší se to dost za pochodu, ale to se dá pochopit, když náš obor funguje teprve prvním rokem. Také je potřeba doladit celkovou strukturu studia. Kdy máme absolvovat určité předměty, aby logicky navazovaly a nezačínali jsme odzadu. To se zatím trochu nedaří.

Čemu se věnuješ kromě školy? Mám toho docela hodně. Snažím se to rozdělit tak, že půlku týdne věnuji škole a půlku ostatnímu. Mojí velkou zálibou je divadlo. Hraji v kouřimském amatérském souboru Mrsťa Prsťa. Účinkujeme na různých festivalech a akcích po celé ČR. Téměř pravidelně se účastníme národní soutěže studentských divadel v Náchodě. Také jsme se 2× probojovali na národní kolo soutěže amatérských divadel do Vysokého n. Jizerou, kde jsme získali několik cen. Divadlo nás moc baví a když vidíme, že se líbí i ostatním, a občas si odvezeme i nějaké to ocenění, je to pro nás impuls, abychom pokračovali. Jinak předcvičuju aerobik, tancuju latinskoamerické a standardní tance, hraju na klavír. Dřív jsem pracovala jako personalistka v jedné farmaceutické firmě. Plat byl na studentské poměry nadprůměrný, ale to už jsem vůbec nestíhala. Taky pracuji v kulturní komisi města Kouřim, kde jsem dělala i praxi.

Máte praxi povinnou? Ano, je to součástí studia. Musíme vykonat praxi v nějaké kulturní instituci. Já jsem pořádala divadelní festival Kouřimské podivování. Probíhal v rozmezí dvou měsíců, přičemž zhruba jednou za čtrnáct dní se konalo představení. Ta akce přilákala dost lidí, celkem asi osm set, což je na místní poměry vysoké číslo. Doufám, že rozvířila jinak stojaté a poněkud tradiční vody kouřimského společenského života.

Jakou část týdne trávíš v Brně? Školu bych měla mít od pondělí do pátku, ale jezdím dřív. Chci dát taky prostor svým zálibám, takže si nemůžu dovolit věnovat všechen svůj čas škole a jezdit v pátek večer.

Jak to vidíš se svým budoucím uplatněním? Chtěla bys zůstat věrná svému oboru? To bych hrozně ráda, ale není to nic jednoduchého. Do nějaké kulturní instituce těžko vezmou čerstvého absolventa, byť z oboru, což nám bylo řečeno i na různých exkurzích. Prostě potřebují lidi, kteří mají praxi, a to hlavně třeba i v té ekonomii a řízení. Naštěstí mi vždycky vychází to, že dělám, co mě baví. Snad budu mít štěstí i do budoucna.