KROK PO KRŮČKU: Jak vyzrát na maturitní slohovou práci

17. 3. 2009 | Rady maturantům

Obsah maturity se může měnit, jak chce, ale zkouška z českého jazyka a literatury z ní, zdá se, jen tak nevypadne. Vždyť ovládat svoji mateřštinu je přeci základ. Kromě ústní zkoušky je její součástí také písemná práce neboli „slohovka“. Následující článek vám proto přináší několik rad, jak na ni co nejlépe vyzrát a jak se vyvarovat často velmi zbytečným chybám.

Slohová práce má za cíl prokázat, jak jsou studenti schopni sestavit smysluplný a obsažný text bez výraznější přípravy a s využitím pouze těch norem a pravidel, které si vyžaduje jakákoli veřejná komunikace. Patří mezi ně logický slovosled, užívání adekvátní roviny jazyka (v tomto případě zpravidla spisovné), správný pravopis a samozřejmě dodržení zadaného tématu i zákonitostí zvoleného slohového postupu.

Samotné psaní slohové práce a v budoucnu jakéhokoli textu by mělo zahrnovat několik dílčích kroků.

Krok číslo jedna: uvolněte se Tato zdánlivě banální rada má pro dosažení co nejlepšího výkonu až překvapivý význam. Je známo, že nervozita a zbrklé uvažování zatemňují mozek a v konečném důsledku i výslednou známku. Před samotným psaním se proto rozdýchejte a uklidněte. Nezapomeňte se napít. Usmějte se třeba na své souputníky a popřejte jim štěstí. Podobné rozptýlení jistě pomůže i jim.

Krok číslo dvě: přečtěte si zadání Že by banální rada číslo dvě? Ano, ale ti, kdo se jí neřídí, často spláčou nad výdělkem. Pozorně si přečtěte nejen doporučený postup a navržené stylistické útvary, ale i samotná témata. Výběr tématu je vlastně prvním stěžejním rozhodnutím v psaní práce, neboť pak již obvykle nezbývá čas na jeho změnu. Nejlépe uděláte, když si u každého tématu alespoň v náznacích představíte, co byste k němu napsali, kdyby to bylo téma jediné. Jedině tak totiž poznáte, které vám sedí nejlépe.

Krok číslo tři: začněte psát Banální rada číslo tři, vždyť na samotný akt psaní přeci nelze zapomenout, říkáte si asi. Tato rada má ovšem pouze naznačit, že čas je nelítostný, a tak duševní a úvahovou fází šetřete a neztrácejte tak drahocenné minuty.

Krok číslo čtyři: osnova Osnova je nedílnou součástí každé práce. V praxi, a zvláště, když budete psát častěji, se vám osnova bude rodit v hlavě takřka automaticky, ale ve školním prostředí je ještě třeba ji vytvořit písemně. Pomůže vám rozvrhnout si obsahovou strukturu, jednotlivé části a hlavně délku práce. Zároveň poznáte, zda se vaše úvahy o daném tématu nerozbíhají do navzájem neslučitelných smě­rů.

Krok číslo pět: dvakrát měř… … a jednou piš naostro. Koncept práce si raději po sobě přečtěte alespoň třikrát. Nejprve si zkontrolujte:

  • zda jste „neodběhli“ od tématu – nedodržení tématu bývá tradiční chybou vedoucí ke snížení známky
  • zda jste dodrželi doporučený, ale častěji již pevně daný slohový postup – využijte všechny poznatky, které jste se naučili v hodinách slohu během roku, zkontrolujte si, zda vaše práce obsahuje jen ty jazykové prostředky, které daný slohový útvar vyžaduje (např. používání či naopak eliminace přímé řeči a řečnických otázek apod.), a je-li práce správně členěna (úvod, stať, závěr)
  • zda neopakujete slova
  • zda nepoužíváte příliš dlouhá souvětí a složitá slovní spojení
  • zda jste nezapomněli na odstavce a zda jsou jen tam, kde opravdu být mají
  • zda jste nepřesáhli povolený rozsah

Poté si text projděte ještě jednou, ale tentokrát už se zaměřte jen na pravopis. Závěrečné čtení by mělo patřit komplexní kontrole práce.

Krok číslo šest: hlavně čitelně Než začnete psát načisto, opět se trochu uklidněte. Jedním z důležitých parametrů hodnocení je totiž i čitelnost textu, a té se s třesoucí rukou dosahuje opravdu jen těžko. A byla by přeci škoda, kdyby se vaše pracně utříděné myšlenky ztratily ve změti neidentifikova­telných tvarů… Při samotném přepisování se dobře soustřeďte, abyste se vyvarovali zbytečnému škrtání. Nezapomeňte užívat odstavce, tedy i ty, které jste si v konceptu vyznačili dodatečně jen zarážkou. Dodržujte přesně takovou strukturu, jak je uvedena v zadání práce, a nezapomeňte při tom ani na správnou úpravu titulní strany. Při psaní si hlídejte, kolik času zbývá do odevzdání práce.

Krok číslo sedm: cílová rovinka Přestože svůj text budete po všech těch předchozích krocích znát skoro zpaměti, přeci jen si jej na závěr ještě přečtěte. Nikdo není dokonalý, a tak je možné, že jste mohli udělat chybu i během přepisu zcela bezchybného textu.

Krok číslo osm: odevzdejte … a pro ten den už na nic nemyslete..

Hodně štěstí!

Další články k tématu