Jak probíhá? Kombinované studium je obdobou někdejšího dálkového studia. Spojuje v sobě prezenční i distanční formu. Prezenční část může mít různé podoby. Zpravidla spočívá v tom, že se několik dnů v semestru (obvykle to je jeden den každý měsíc, tedy třikrát za semestr) účastníte několikahodinového výukového bloku. Může být doplněna například e-learningem či konzultacemi s vyučujícími. Po každém semestru vás čekají zkoušky ze zapsaných předmětů. Délka studia je obvykle stejná jako u prezenční formy srovnatelných o­borů.

Pro koho se hodí… Tento typ studia udělá radost všem, kterým nevyhovuje dlouhé pasivní sezení na přednáškách a upřednostňují samostudium. Je vhodná pro ty, kteří již pracují, nebo chtějí začít, ale zároveň by chtěli získat titul. To potvrzuje Zuzka, studentka třetího ročníku oboru Mediální studia na Fakultě sociálních věd UK: „Rozmýšlela jsem se, jestli budu zároveň studovat dvě vysoké školy, nebo jen jednu kombinovaně a začnu pracovat na HPP. Důležíté pro mě bylo i to, že nejsem studijní typ a nebavilo by mě psát každou chvíli seminárku a trávit večery v knihovně. Brzy mi došlo, že jsem udělala správné rozhodnutí a skoro nikdy jsem nelitovala!“

Důvody však mohou být i jiné: „Chtěla jsem studovat dva obory, ale studovat oba najednou mi připadalo náročné, mohly by se mi například překrývat přednášky. Druhým důvodem bylo to, že mě oslovily přístup a forma studia na Masarykově univerzitě, ale nechtěla jsem se stěhovat z Prahy do Brna.“ Říká Lucka, která již druhým rokem studuje obor Mediální studia a žurnalistika na Fakultě sociálních studií zmíněné univerzity.

…a pro koho už tolik ne Žáci maturitních ročníků se někdy hlásí na kombinované studium, aby měli jakousi „záchranu“, kdyby nebyli přijati na prezenční. Pokud však zatím nechtějí pracovat, není to zrovna nejlepší volba. Podobné to je se studenty ze sociálně slabších rodin. Nehodláte-li studovat medicínu či jiný časově náročný obor, nemusíte se bát, že byste studium nedokázali zaplatit. U řady oborů si stihnete i přivydělat (o konkrétních časových podmínkách se však informujte předem), navíc můžete získat ubytovací a sociální stipendium. Jen kvůli penězům se tedy nerozhodujte.

Časová náročnost Je hodně individuální, kolik času strávíte domácí přípravou, ale pro přibližnou představu máme příklad. Zuzka: „V prváku a druháku jsme dostali dva až tři úkoly za den výuky (ze čtyř předmětů jsme je někdy dostali ze všech, ale většinou jen ze dvou až tří předmětů). Dohromady jsme měli tedy šest až devět úkolů za semestr. Každý byl jinak časově náročný, ale udělám-li přibližný průměr, dohromady jsem potřebovala osmnáct až dvacet jedna hodin domácí přípravy za semestr (do toho nepočítám přípravu na zkoušky).“

Lucka: „V průměru mám tak čtyři větší úkoly měsíčně, každý mi zabere třeba jedno odpoledne či večer, takže když to sečtu, dá to dohromady dva dny měsíčně. Studijní materiály čtu někdy až před zkouškou, případně cestou do školy v MHD, takže to mi moc času nezabere.“

Výhody kombinovaného studia Poskytuje značnou nezávislost. Vedle toho si mnozí pochvalují, že vydělají dost peněz a zároveň mohou získat titul. Škola za vás zaplatí zdravotní pojištění, o úhradu pojištění sociálního se již musíte postarat sami (což vás bude zajímat pouze v případě, že zároveň nebudete ani pracovat, ani studovat další obor prezenčně). Co se týče studentských výhod, setkáte se s různým přístupem a je tedy třeba se informovat individuálně.

Co by vás mohlo nemile překvapit Počítejte s tím, že není zdaleka jednoduché donutit se učit, když vás k tomu nenutí vnější síla v podobě zkoušení, testů a seminárních prácí a do školy chodíte jednou za čas. Vyučující vám ale mohou zadávat různé úkoly, takže nespoléhejte na to, že si jen jednou za semestr složíte zkoušky a máte splněno. Důležité upozornění se týká i přijímacích zkoušek. Ačkoli se více čerstvých absolventů středních škol hlásí na prezenční studium, předpoklad, že na kombinované se tím pádem dostanete snadno, je mylný. Očekávejte silnou konkurenci.