Jak zařídit skvělý maturitní ples

12. 12. 2016 | Rady maturantům

Asi jako každá holka jsem se na svůj maturitní ples těšila snad od první chvíle, kdy jsem nastoupila na gymnázium. Tím spíš, že jsme si slavnostní zakončení studia zorganizovat sami. Když se ale poslední ročník skutečně přiblížil, došlo mi, že to bude celkem výzva… Tu jsou moje zkušenosti.

Většina středních škol maturitní plesy organizuje a financuje svým žákům sama, někde se však na přípravách podílejí sami studenti. Zpočátku se může vypadat spíš jako výhoda, s přibývajícími povinnostmi ale člověk najednou zjiš´tuje, že to není vůbec hračka. Věřím, že moje zkušenost může být inspirací pro ty z vás, kteří se organizace maturitního plesu nejprve nadšeně chopili a teď tápou, kam se vrtnout dřív.

Snímek 278_re

3. ročník, červen: Přípravy začínají
S prvními debatami o tom, jak by měl náš ples vypadat, jsme se spolužáky začali už v předmaturitním ročníku. A dobře jsme udělali. Kromě toho, že na našich bedrech ležela veškerá organizace, museli jsme si svůj „slavný den“ také sami financovat. A hned při prvních průzkumech cen společenských sálů v Praze se nám protočily panenky. Částky za pronájem šly pod 150 tisíc jen zřídkakdy. Pokud tedy víte, že si ples budete s třídou platit, začněte peníze vybírat s dostatečným předstihem. Nebudete pak muset tak jako my vybírat od každého takřka 15 tisíc naráz.

4. ročník, září: Spanilé jízdy
Nový školní rok jsme zahájili obhlížením prostor, kde by se ples dal uspořádat, a následným hlasováním. Aby se nám vybrané peníze vrátily, museli jsme vzít v úvahu očekávaný počet návštěvníků, a ten se opravdu nestanovuje snadno. Už tehdy jsme se pochopitelně začali hádat: jedna skupina chtěla mít honosnou akci v Paláci Lucerna (kde bychom se ovšem nedoplatili), druhá skupina chtěla výdaje snížit na minimum a spokojila by se s akcí v lidovém domě nedaleko za Prahou. Přesvědčovat oba extrémní tábory nebylo jednoduché. V tomto případě je dobré mít „po ruce“ svérázného třídního učitele, který na celou záležitost pohlíží realisticky a dokáže tak zabránit největším rozbrojům. Požádejte ho, ať vám s organizací pomůže. Uvidíte, že i on rád přiloží ruku k dílu.

4. ročník, říjen: Podpis smlouvy
Konečně jsme vybrali místo (v cenových skupinách se pohybovalo kdesi mezi Lucernou a lidovým domem), na společný třídní účet přibývaly peníze a poslední symbolickou částí bylo uzavření smlouvy o pronájmu prostor, kde se měl ples konat. Nutno podotknout, že až tak symbolická tato část není. Většina sálů si účtuje enormní pokuty za poškození majetku, nedodržení pravidel nebo třeba i pozdní vyklizení. Na osmnáctiletého člověka je tento krok opravdu nesnadný, pokud vezmeme v úvahu, že v průběhu večera vlastně ručí za to, že vše proběhne tak, jak má. Proto jsme si zvolili zástupce, který smlouvu za všechny podepsal. Navíc jsme si nechali napsat vlastní kolektivní smlouvu o tom, že za organizaci akce ručíme jako spolužáci společně a nerozdílně.

Snímek 322_re

4. ročník, listopad: Program
Na řadu přišla ta příjemnější část organizace – tvorba programu. Museli jsme zařídit kapelu, moderátora, alespoň dvě taneční skupiny, které vyplnily takzvaná „hluchá místa“ a dát tak dohromady celý večer minutu po minutě. V tomto případě se vyplatí mít dobré přátele. Nám se o hudební doprovod postarala jazzová skupina spolužaččina tatínka a obě předtančení zajišťovali naši známí a kamarádi. Hlavně díky nim ples nakonec nebyl ztrátový. Naopak jsme ještě pár tisíc vydělali.

4. ročník, leden: Den D
Je nesmírně těžké být v roli hlavního organizátora, a ještě si přitom ples užívat. Neustále myslíte na to, zda všechno běží tak, jak má, kontrolujete spolužáky, zda nejsou příliš opilí, nervózně pomrkáváte po hostech, abyste zjistili, zda jsou spokojení. Mějte však na paměti, že pokud se budete zbytečně stresovat, neužijite si ples nejenom vy, ale ani zbytek třídy. A o co jiného tady jde, než o zábavu? Maturitní ples je možná jednou z posledních akcí, kde se se spolužáky sejdete pohromadě. Tak hoďte obavy za hlavu a užívejte si svůj den. Všechno  pak dobře dopadne.

Desatero nezapomenutelného maturiťáku
1. Začněte s předstihem: vyberte peníze a vhodné prostory, přemýšlejte nad programem.
2. Sežeňte si sponzory: mohou to být například firmy působící v okolí vaší školy.
3. Rozdělte si ve třídě jednotlivé úkoly: jeden z vás zařídí šerpy, další třeba moderátora, jiný fotografa.
4. O každém kroku ve třídě hlasujte: předejdete nepříjemným sporům a pozdějším dohadům.
5. Sepište smlouvu o kolektivní odpovědnosti: ples je společnou akcí celé třídy, nikoli jedince.
6. Zapojte třídního učitele: dospělý na celou věc pohlíží jinýma očima.
7. Program zařizujte ve spolupráci s přáteli: ušetříte nejen peníze, ale také čas.
8. Akci dobře propagujte: požádejte třeba vedení školy či vašeho města, aby vyvěsilo pozvánku na webové stránky.
9. Ples si užijte: během večera nemyslete jen na to, zda všechno běží podle plánu.
10. Zhodnoťe úspěšnost: pochvalte se a řekněte si ve třídě, co mohlo dopadnout lépe.

 

Autorka plus fotografie: Nikola Staňková

Další články k tématu