ADRENALINOVÉ LÉTO

24. 7. 2006 | Stojí za přečtení

Pokud patříte k lidem, kteří při pohledu ze skály dolů chytají nepřekonatelnou závrať a křečovitě svírají jakýkoli pevný bod v blízkosti, raději ve čtení nepokračujte. Teď se totiž na pár okamžiků vypravíme vysoko do skal mezi nadšence, kteří každou svou volnou chvilku tráví zavěšení na lanech v několikametrové výšce. Řeč totiž bude o horolezectví.

Pokud patříte k lidem, kteří při pohledu ze skály dolů chytají nepřekonatelnou závrať a křečovitě svírají jakýkoli pevný bod v blízkosti, raději ve čtení nepokračujte. Teď se totiž na pár okamžiků vypravíme vysoko do skal mezi nadšence, kteří každou svou volnou chvilku tráví zavěšení na lanech v několikametrové výšce. Řeč totiž bude o horolezectví.

Horolezectví lze definovat jako specifický druh sportu. Pro většinu lidí je to ale především záliba, či životní styl. Mezi takové lidí, kteří provozují horolezectví jako svůj koníček, patří i Vojtěch Trčka, student Fakulty strojírenství VUT, který se horolezectví věnuje už druhým rokem. „Už si ani nevzpomínám, kdy přesně jsem se o lezení začal zajímat. Nejdříve jsem začal číst knížky o horolezectví a to mě úplně nadchlo. Vyhledal jsem horolezecký klub ve svém okolí, prošel si nováčkovským kurzem a od té doby každou svou volnou chvilku trávím na skalách.“

Horolezectví samo o sobě zahrnuje celou řadu odvětví, které můžeme rozdělit podle terénu. Mezi ty základní patří bouldering, provozovaný bez lana na malých skalních blocích nebo nízkých skalách několik metrů nad zemí, horské lezení, alpinismus či skialpinismus. Vojta se však do takových extrémů ještě nedostal, prozatím se věnuje pouze sportovnímu lezení.

Obecně je horolezectví řazeno mezi nebezpečné sporty. To ale platí jen pro určité oblasti. „Podle mě je například lezení na umělé stěně nebo po pevné skále s fixním jištěním daleko bezpečnější než třeba fotbal nebo basketbal,“ tvrdí Vojta. „Ještě mě nepotkalo nic horšího než vyvrtnutý kotník či nějaké odřeniny a doufám, že to tak i zůstane. Přesto by člověk nikdy neměl přeceňovat své síly a nehrát si na to, co není. To by pak mohlo špatně skončit.“

Horolezcem se ale člověk nestane ze dne na den. Chce to pár let úsilí a dřiny, dobrou kondici, psychickou odolnost a především hodně trpělivosti. Jak říká Vojta: „Na skálu se nesmíš vypravit dřív, než zvládneš všechny možné i nemožné uzly poslepu.“ Lezení se také řadí do kategorie finančně náročnějších koníčků. Jenom takové pořízení základní výbavy vás vyjde zhruba na 8 až 10 000 Kč. Budete totiž potřebovat sedák, prsák, lano, mačky, expresky, cepín, přilbu, karabiny, slaňovací osmu, lanovou brzdu atd. Pokud byste se rozhodli, že se chcete stát skialpinistou, počítejte s tím, že prasátko budete muset vytřepat ještě mnohem víc. K povinné výbavě totiž přibývají věci nutné k přežití v horách (spacák, stan, kvalitní oblečení).

A co Vojtu na lezení tak uhranulo? „Mám rád hlavně ten klid v horách, to ohromné ticho. Také tu partu lidí naladěných na stejnou horolezeckou vlnu, ale především mi lezení poskytuje pravidelnou dávku adrenalinu, který potřebuji k životu.“ A co plánuje do budoucnosti? „Tak tuto zimu bych chtěl vyzkoušet i zimní lezení. A jednou slézt jihoamerické Andy. To je můj životní sen.“

Další články k tématu