Přínos generace Májovců

Revoluce byla r.1848 poražena a v rakouských zemích byl nastolen absolutistický režim – Bachův absolutismus (podle hl.předst. Alexandera Bacha). Dochází k útlumu spol. a politického života a k úpadku ekonomiky.

Roku 1860 vydal císař František Josef I. tzv. Říjnový diplom, v němž slíbil, že budou uznána i politická práva českého národa a že on sám bude při svém panování dodržovat ústavu Þ oživení společenského, politického a ekonomického života.

S politickým rozmachem 60.let souvisí i rozkvět kultury; byl založen Sokol; pěvecký spolek Hlahol; Umělecká beseda (středisko českých umělců, slovesných výtvarných a hudebních); r.1862 bylo otevřeno Prozatímní divadlo (1968 položení zákl. kamene Nár. divadla); začala být vydávána velká encykl. Riegrův slovník naučný; pokračoval rozvoj novinářství a časopisectví.

R.1858 se nastupující literární generace sdružená společnými uměleckými zásadami představila společně almanach Máj (odtud název generace májová, májovci).

Jejími hlavními reprezentanty byli: Jan Neruda, Vítězslav Hálek, Karolína Světlá, ze starších autorů přispěli Sabina, Němcová a Erben, neboť v jeho díle spatřovali příslušníci nastupující básnické generace to, co sami prožívali, rozpor mezi vznešenými ideály a nemožnosti je uskutečnit. Jako program stanovili odvrat od minulosti k přítomnosti, širší rozhled po evropské kultuře, snahu po pravdivějším zobrazení skutečnosti, uměleckou svobodu v tématu a zpracování.

Jan Neruda

(1834 – 1891) …nejvýznamnější představitel celé májovské generace. Narodil se v Praze (otec – vojenský vysloužilec, matka – prostá pobožná žena). Později se přestěhovali na Malou Stranu do Ostruhové (Nerudovy) ulice. Studoval na akademickém gymnáziu. Po maturitě pracoval jako úředník, učitel. Začal studovat práva, později filozofii – ani jedno nedokončil. Pracoval jako redaktor Národních listů; byl také divadelním kritikem.

Neruda – kromě novinaře, básník. Nejznámější z jeho prvotin je balada Oběšenec. Nerudovo básnické období vrcholí sbírkou Hřbitovní kvítí.

Hřbitovní kvítí: vyjadřuje zklamání ze soudobého života, odpor k oficiální morálce i k povrchnímu vysvětlování skutečnosti. Užívá zde ironie, dílo nebylo přijato příznivě.
Knihy veršů: Neruda ji rozdělil do tří knih: Kniha veršů výpravných, Kniha veršů lyrických a smíšených a Kniha veršů časových a příležitých.
Písně kosmické: vytyčuje zde kladné perspektivy života člověka i celého lidstva.
Balady a romance: přinášejí novozákonní příběhy, pověsti nebo i historické anekdoty v takové podobě, v jaké se předávají v lidovém podání.
Prosté motivy: Nerudovým intimním básnickým deníkem, jsou děleny podle ročních období do čtyř částí a jednotlivé oddíly jsou myšlenkově a citově laděny podle postupujících částí roku.
Zpěvy páteční: vydání připravil Jaroslav Vrchlický; na celý český národ přenáší symbol Velkého pátku jako křesťanského symbolu utrpení.
Prozaická tvorba Nerudova těsně souvisí s jeho činností žurnalistickou (povídka a fejeton).
Arabesky: zachycuje a charakterizuje zajímavé postavy z lidového prostředí tehdejší Prahy.
Trhani: vyšla původně v Národních listech – později zařazena do prvního dílu Studií krátkých a kratších; zobrazuje zvyky a životní styl i osudy dělníků pracujících na stavbě železnic.
Povídky malostranské: zobrazují život na Malé Straně v době Nerudova mládí, tedy před rokem 1848. Jednotlivé práce jsou rozmanitého druhu (Týden v tichém domě, Večerní šplechty, U tří lilií).
Fejetony: napsal jich téměř 2tis. (články o umění a literatuře – články věnoval: Sládek, Hejduk, Světlá, Vrchlický; Studie krátké a kratší – studie o pražské chudině, úvahy o pokroku, o moderním člověku a umění; Obrazy z ciziny a Menších cesty – obsahují i studie z cest po Čechách).

Vítězslav Hálek

…básník, prozaik, dramatik, kritik, žurnalista (Národní listy), narozen na Mělnicku; studoval filozofii Poezie: lyrika (Večerní písně – námětem je šťastná láska; V přírodě – lyrické sbírky, ve kterých líčí vztah k přírodě), epika (Pohádky z naší vesnice – námětem jsou události ze života vesnického lidu, upozorňuje na sociální rozpory (mezi chudobou a bohatstvím – zdroj neštěstí a utrpení lidí)

Próza

Muzikantská Liduška – příběh dívky, která zešílí, když se ji zachce žít podle vlastního srdce a je tomu zabráněno
Na statku a v chaloupce – příběh sedláka, který dá přednost penězům před vztahem k dceři. V závěru si to uvědomuje, že žádá dceru i zetě o pomoc
další .. Pod pustým kopcem, Na vejminku, Poldík rumař

Karolina Světlá

Pocházela ze zámožné rodiny Rottovy, jejíž patricijské zvyky i známosti jí byly velmi nepříjemné. Utíkala i se svou sestrou do říše snění a vzdělávala se četbou. Národní uvědomění v ní probudil prof. Petr Mužák (později manžel). V polovině padesátých let velký vliv na ni měla Božena Němcová. Literárně začala tvořit koncem padesátých let, kdy překonávala těžkou osobní krizi (smrt jediného dítěte). Přelom šedesátých a sedmdesátých let byl největším vypětím v její umělecké práci a ve společenském životě (usilovala o zrovnoprávnění žen). Těžké onemocnění ji vyřadilo z této činnosti a ztížilo i její literární práci.

Prózy:

zachycovaly život v pražských měšťanských rodinách. Největší pozornost věnovala otázkám vztahu muže a ženy a se zvláštním porozuměním kreslila postavy mravně silných žen, které jsou schopny obětovat i svou lásku vyšším etickým ideálům (Zvonečková královna, Na úsvitě, Černý Petříček, Kříž u potoka, Vesnický román, Kantůrčice, Frantina, Nemodlenec); Hubička – o lásce Vendulky a Lukáše (úprava E.Krasnohorká – libreto ke Smetanově stejnojmenné opeře)

Jakub Arbes

(1840 – 1914) Působil jako redaktor Národních listů, pokusil se o satirický časopis Šotek, rok byl z politických důvodů vězněn, Je tvůrcem prozaického útvaru romaneto, nevelkého rozsahem, naplněného dramatickým a dobrodružným dějem a směřujícího k výrazné pointě. Hlavní myšlenkou byl rozpor mezi tajemnými nepochopitelnými jevy a jejich racionalistickým vědeckým vysvětlením. (Ďábel na skřipci, Sivooký démon, Zázračná madona, Poslední dnové lidstva, Newtonův mozek).