Knihovny už nebudou sloužit jen jako sklad knih. V budoucnu se promění v komunitní centra

Zájem o elektronické knihy neustále roste na úkor těch papírových. S tím souvisí pokles počtu výpůjček fyzických knih v knihovnách. V budoucnu by se tak mohla funkce i podoba knihoven změnit. Otázkou jak se poslední tři roky zabývalo i knihovnické hnutí jež sdružuje odborníky z celého Česka.

Hnutí zorganizovalo akci s názvem inkubátor sociálních informací. Šlo o sérii schůzek, během kterých měli zaměstnanci knihoven možnost sdělit, co všechno by rádi dělali pro uživatele knihoven. Během intenzivního 40hodinového programu, kterého zúčastnilo na 150 knihovníků, hnutí zjistilo, že dochází k podvědomému blokování změn a v cestě stojí spousta překážek.

„Pro spoustu účastníků to byla první pořádná příležitost, jak si vyříkat interní záležitosti a poprvé se pořádně bavit o směřování knihovny. Viděli jsme, jak moc jsou to v praxi hierarchické instituce, kde se někdy nedaří změny prosazovat, ale někdy je to, že to nejde, jenom dojem,“ vysvětlila Eliška Bartošová, jedna z členek hnutí.

Jak přilákat do knihoven mladé čtenáře

Jedna z dílčích otázek, kterou se hnutí zabývalo, byla, jak dostat do knihoven mladé čtenáře. Například knihovnu v Litvínově navštěvovala spousta dětských čtenářů. S tím jak rostli jim ale dětské oddělení přestalo stačit a jako náctiletí pak přestali knihovnu navštěvovat úplně. Do dospělého oddělení nepřešli. Podle hnutí v řadě knihoven chybí prostor právě pro tuto věkovou kategorii. „Přišli jsme na to, že v dětském oddělení panuje velice uvolněná atmosféra, děti tam běhají, říkají knihovnicím jménem. Atmosféra v tom dospělém je pro ně potom natolik odlišná a svázaná protokolem, že tam nechtějí chodit,“ objasnila jádro problému Bartošová.

V litvínovské knihovně se uvolnil prostor, a tak tento nedostatek mohli vyřešit. Zřídili v něm speciální místnost určenou čtenářům, kteří nejsou dětmi, ale ještě se necítí jako dospělí. „Místnosti se tam říká Komnata nejvyšší potřeby. Děti si ji samy navrhly a zařídily a zorganizovaly slavnostní otevření. Doslova se je povedlo vtáhnout do procesu a stala se z toho komunitní záležitost,“ sdělila odborná garantka projektu.

Přidaná hodnota

Jedním z knihovnických projektů, který narazil, byl projekt Ověřeno pražské městské knihovny. V rámci něj měli rešeršéři knihoven poskytovat informace k palčivým společenským tématům tak, že by vypracovali případové studie vztahující se k dané problematice, které by zájemcům pomohly se ve společenském problému zorientovat. Myšlenka to byla dobrá, ale ukázalo se, že co funguje na papíře, nemusí fungovat v praxi.

Hlavním problémem byl ten, že ne každá knihovna má rešeršéry a pokud ano, jejich práce nemusí být pro čtenáře srozumitelná. „Vznikla jedna velká rešerše k tunelu Blanka a k otázce, zda skutečně ulevila dopravě v Praze. Rešeršér jejím vypracováním strávil asi 100 hodin, ale výsledek nebyl pro čtenáře srozumitelný. V knihovně si uvědomili, že je potřeba se k tomu postavit jinak, a tak se nápad přetvořil v organizování workshopů o ověřování informací a vzniku metodiky, kterou můžou převzít další knihovny,“ vysvětlila Suchá.

Právě například workshopy na aktuální témata týkající se komunity v dané lokalitě by se v budoucnu mohly stát tím za čím kromě knih budeme do knihovny chodit. Momentálně se dokončuje koncept rozvoje knihoven, který právě komunitní úlohu knihoven vnímá jako tu nejdůležitější.