Antické základy evropské kultury

Antická literatura – kultura starých Řeků a Římanů. Iniciátory – Řekové žijící na velmi výhodné křižovatce cest mezi starými civilizacemi asijskými (Mezopotámie) a africkými (Staroegyptská kultura). Zahrnuje asi 1000 let – (přibl. od 8.stol.př.n.l. do 5.stol.n.l.). Antické umění se stalo základem evropské kultury a vzdělanosti a jeho význam trvá až do dneška.

Řecká literatura – vyvíjela se na Balkáně, v Malé Asii

Periodizace:

období archaitské (od nejstarších dob do 6.stol.př.n.l.)
období attické (5.-4.stol.př.n.l.)
období helénistické (4.-1.stol.př.n.l.)

Období archaické – rozvoj ústní lid. slovesnosti (mýty – vyprávění o bozích a událostech dávnověku) z ní se vyvinula epika a lyrika

POEZIE EPICKÁ:

Homér – slepý básník, napsal dva velké eposy Ílias a Odyssea
Ílias – vypráví o tom, jak řecký bojovník Achilleus byl uražen řeckým vůdcem Agamemnónem a proto odmítl dále bojovat. Trojané získali převahu, pronikli do řeckého tábora. Proto si Patroklos oblékl zbroj a pokusil se Trójany zahnat. Byl poznán a zabit Hektorem. Rozčílený Achilleus získal novou zbroj, v souboji Hektora zabil a jeho mrtvolu vláčel za vozem okolo Tróje. Tak byl v souboji Patroklos pomstěn a Achilleus znovu zářil v celé velikosti. Ale to se nelíbilo Apollónovi – trefil Achillea do paty, která jediná byla smrtelná.

Ílion – Trója (v dnešním Turecku), vznik této skladby v 8.stol.př.n.l.)

Odyssea – nepojednává už o válce, ale do centra se dostává dobrodružství a pohádky. Odehrává se 10 let po skončení války, kdy bloudí Odysseus po moři a prožívá řadu dobrodružství. Nakonec se dostane do rodného domu, v němž už ale nápadníci usilují o přízeň jeho ženy Pénelopy. Za pomoci syna se mu podaří nápadníky pobít a nakonec se šťastně setká se svou ženou.

POEZIE LYRICKÁ:

rozvoj několika básnických typů:
elegie (tehdy poučné básně): předst. Archilochos
lyrika monodická: určená pro sólový zpěv v doprovodu lyry, předst. Sapfó
poezie anakreónská: předst. Anakreón (poezie milostná a pijácká)
slavnostní sborová lyrika: předst. Pindaros (ódy – oslavné básně – oslavující nějakou osobnost nebo událost)

PRÓZA:

bajky (vyprávění o zvířatech s lidskými vlastnostmi) – tvůrce Aisópos (EZOP)

Období attické:

název podle Athén (ležících v Attice) – staly se kulturním centrem Řecka, rozvíjí se zejména drama a próza

DRAMA:

vyvinulo se z her hraných na oslavu boha Dionýsa, představovány 2 hlavními žánry – tragédií a komedií
tragédie: náměty většinou mýtické, hrdina podléhá v nerovném boji; měla slavnostní charakter, spojovala mluvené slovo, zpěv a tanec; představitelé: Aischylos – hra Oresteia; Sofoklés – postavy složitější; tragédie Elektra, Antigona, Král Oidipus; Eurípidés – tragédie Médeia
komedie: původně neměla děj, skládala se z řady výjevů spojených osobou šprýmaře, k souvislému dramatickému ději dospěla později – vlivem tragédií; hlavním předst. Aristofanés – polit.komedie Jezdci, Mír, Lysistraté

PRÓZA:

největší rozkvět próza historická; Hérodotos – byl otcem historie, psal o řecko-perských válkách – spis Historie; Thúkýdidés – bývá označován za zakladatele vědeckého dějepisectví; dílo Dějiny peloponéských válek; dalším žánrem řečnictví (politické, soudní , oslavné), Démosthenes – hlavní politický řečník, proslavil se tzv. filipikami – řečmi proti Filipovi Makedonskému; k proz.tvorbě řadíme i filozofický dialog – fiktivní rozhovor učitele a žáka, výměna názorů s cílem objasnit určitý problém; Platón – dialogy Faidros (o kráse), Menón (o lásce), Symposion …; Aristotelés – žák Platóna, vychovatel Alexandra Velikého, spisy Poetika (nedochovaná v úplnosti) a Rétorika.

Helénistické období:

rozšíření řecké kultury do zemí dobytých Alexandrem Velikým, střediskem vzdělanosti Alexandrie, hlavní rysy kultury je zvyšování zájmu o lidské soukromí, obrat k rodinnému životu; rozkvět exaktních věd (Eukleidés, Archimédés), z literárních žánrů se rozvíjí drama, poezie a próza

DRAMA:

rozvoj komedie – „nová komedie“, předst. Menandros – jeho hry zachovány ve zlomcích, např. Škarohlíd

POEZIE:

reprezentují pastýřské idyly Theokritovy

PRÓZA:

oblíbený byl dobrodružný román a milostné náměty

Římská literatura: (začátky spadají do doby, kdy už byla vytvořena otrokářská společnost, opírala se o tvorbu helénistickou, zahrnuje díla psaná latinsky)

Periodizace:

staré – archaické (3.-2.stol.př.n.l.)
klasické – zlaté (1.stol.př.n.l.)
postklasické – stříbrné (1.a 2.stol.n.l.)

Období staré – archaické:

Plautus – položil základy římské komedii, hry: Pseudolus (veselý chytrý obrok), Komedie o hrnci (o lakomci), Vychloubačný voják; Cato – představitel prózy, proslavil se spisem O zemědělství

Klasické období – zlaté:

ŘEČNICTVÍ:

Cicero –autor soudních, politických řečí, filozofických děl a dopisů; jeho způsob vyjadřování ovlivnil latinu středověku a humanistickou

DĚJEPISECTVÍ:

Caesar – Zápisky o válce galské, Titus Livius – o založení města Říma

POEZIE:

Catullus – milostná poezie věnovaná jeho lásce Lesbii; Ovidius – Žalozpěvy – básně vyjadřují touhu k domově, milostná poezie Umění milovat, mytologická poezie Proměny – soubor řec. a řím. bájí ve verších, vyprávění začíná vznikem světa a končí proměnou Caesarovy duše v kometu; Vergilius – epická báseň Aeneis – po dobytí Tróje Aeneas po dlouhém bloudění přistál v Itálii, kde se oženil s dcerou krále Latinů a dal tak počátek k rozvoji Říma, autor spojuje řec. a řím. dějiny a čerpá z Homéra; Horatius – Ódy, Dopis k Pistonům – v němž vyložil zásady své básnické praxe

Postklasické období – stříbrné:

Tacitus – historik; dílo: Germánie – o životě a mravech Germánů, Letopisy (Anály), Dějiny; Seneca – filozof, básník, dramatik, nejvýzn.drama Phaedra; Petronius – Satirikón – román kriticky zobrazuje život vyšší římské společnosti; Marcus Aurelius – císař, významné filozofické práce Hovory k sobě (napsáno na území Jižního Slovenska za tzv. Makedonských válek), Iuvenalis, Martialis – představitelé satir. a epigrafické poezie

Pojmy:

EPIKA – základní literární žánr, převažuje děj LYRIKA – základní literární žánr, popis vnitřních pocitů, myšlenek DRAMA – základní literární žánr, dělí se na tragédie a komedie EPOS – rozsáhlá epická báseň o hrdinských činech ELEGIE – lyrický útvar, žalozpěv ALAKREONTIKA – lyrická báseň oslavující příjemné věci – téma: víno, ženy CICERONSKÁ PERIODA – dlouhé souvětí, dělí se na předvětí a závětí SATIRA – není žánr, jen způsob, jak autor přistoupí k realitě, kritika EPIGRAM – lyrický žánr krátký, veršovaný, satirický PASTÝŘSKÁ IDYLA – lyrickoepická báseň nebo próza, venkov