Maturitní otázky›Zeměpis›Pedosféra

‹ Zeměpis

Pedosféra

Půda = vzniká zvětráváním matečné horniny (nejsvrchnější část zemské kůry) za působení větrů a organizmů. Vzniká zvětralinový plášť = půdotvorný materiál = půda

Půda:

svrchní část = ornice
spodní část = spodina
základ = matečná hornina

Půda je složka přírodního prostředí na rozhraní mezi živou a neživou přírodou.

Tvoří ji:

pevné anorganické částice zvětralých nerostů a hornin
rostlinné a živočišné organizmy (edafon)
odpadní produkty životní aktivity těchto organizmů (např. vývržky žížal)
humus (soubor organických látek z rozkládajících se těl odumřelých organizmů)

Půdní voda a půdní vzduch:

vyplňují volné prostory mezi pevnými částicemi

Půdní voda = půdní roztok s rozpuštěnými minerálními i organickými látkami

Půdní vzduch = složený z dusíku (N), kyslíku (O), oxidu uhličitého (CO2) a některých dalších plynů

Půda:

je těžko obnovitelný přírodní zdroj
důležitá pro zemědělství, lesnictví
má vodohospodářský význam
musí se chránit proti erozi

Půdní druhy:

určují se podle zrnitosti půdy
určuje to drť (skelet) = částice větší než 2mm , částice menší než 2mm = jemnozem
pevná složka tvoří 90% – 99% půdy

Zrnitost určuje poměr jednotlivých zrnitostních kategorií:

Lehké půdy:

písčité půdy
obsahují velké množství vody a vzduchu
jsou snadno obdělávatelné
obsahují částice 0,1 – 2 mm
mají dobrou propustnost pro vodu a pro vzduch
málo poutají živiny
největší výskyt je v oblasti Sahary a kolem řek

Středně těžké půdy:

jsou hlinité
nejúrodnější
nejvíce zemědělsky využívané
obsahují částice 0,01 – 0,1 mm
jsou dobře propustné pro vodu i vzduch
jsou dobře obdělávatelné
patří sem jílovitohlinité půdy a písčitohlinité půdy

Těžké půdy:

jílovité
jsou špatně propustné pro vodu a vzduch
využívají se v keramickém průmyslu
obsahují částice menší než 0,01 mm
patří sem hlinitojílovité půdy

Kamenité půdy:

obsahují více než 20% skeletu
patří sem lesní půdy horských oblastí
obsah skeletu do hloubky se zvyšuje

Struktura půdy:

schopnost půdy spojovat se v půdní agregáty (hrudky) = vliv jílovitých materiálů (kalcit, humus)

Pórovitost půdy:

závisí na struktuře a zrnitosti půdy
póry usnadňují pronikání vody a vzduchu

Chemické složení a půdní reakce:

obojí je ovlivněno chemickými vlastnostmi hornin
půdní reakce je ovlivněna množstvím uhličitanu vápenatého (CaCo3), uhličitanu sodného (NaCO3), kyseliny uhličité (H2CO3) a kyselého humusu v půdě.
půdní reakce ovlivňuje mikrobiální činnost v půdě (s kyselostí klesá), ráz rostlinných společenstev, růst rostlin (nejlépe se jim daří v v neutrálním, nebo slabě kyselém prostředí) a vývoj půdy
půdy kyselé – se vyvíjejí ve vlhčích oblastech (např. půdy podzolové)
půdy neutrální až zásadité se vyvíjejí v oblastech sušších
půdy jsou okyselovány kyselými dešti z ovzduší znečištěného průmyslovými exhalacemi
půdní reakce se vyjadřuje pomocí pH:

pH = 7 ? půda je neutrální
pH < 7 ? půda je kyselá (kopřivy, mech) ? půda se vápní
pH > 7 ? půda je zásaditá

Koloidy = částice, která na sebe váže živiny

Živá složka půdy:

O je tvořena kořenovými systémy vyšších rostlin a půdními organizmy (edafonem)

Půdní organizmy = bakterie, , prvoci, houby, měkkýši, kroužkovci, …, kteří žijí v půdě. Všechny ovlivňují úrodnost půdy svou životní aktivitou. Živé organismy (žížaly) mechanicky rozrušují půdu, kypří ji, provzdušňují, rozrušují v ní organické zbytky a promíchávají je s minerálními částicemi. Obohacují také půdu produkty své látkové přeměny, včetně oxidu uhličitého.

Humus = soubor organických látek rozkládajících se těl živočichů a rostlin. Je to neživá organická složka půdy

Úrodnost půdy:

schopnost půdy poskytovat rostlinám životní podmínky = vodu, živiny, vzduch
uspokojuje požadavky rostlin

přirozená = vyvinula se v přírodních podmínkách bez zásahu člověka. Dodnes má význam v lesních oblastech.
kulturní = je vytvořená kultivací (obděláváním, hnojením, odvodňováním, zavlažováním..) přírodních půd.

Vznik půdy je velmi složitý děj, na kterém se podílejí tzv. půdotvorní činitelé (matečná hornina, čas, exogenní činitelé, fauna, flora, podnebí, ….). Vlivem půdotvorných procesů vznikají půdní horizonty.

Půdní horizonty:

Horizont A (ornice):

nejtmavší
bohatý na humus
rostliny z něj čerpají živiny
probíhají tu hlavní půdní biologické procesy
ve vlhkých oblastech je obvykle ochuzován prosakující vodou o živiny

Horizont B (podornice):

obohacený o vyplavené části z horizontu A (železo, Al, koloidní částice)
je méně úrodný

Horizont C (matečná hornina):

O mohou tu vznikat renzinové půdy

Podle půdního horizontu a matečné horniny se určují půdní typy. Existují typy půd, které se vyvíjely působením zhruba stejné kombinace půdotvorných činitelů. Kombinace těchto činitelů určuje také ráz krajiny. Např. ve stepní krajině se vyvíjí půdní typ černozem. V tajze se vyvíjí podzolové půdy. Půdní typy se během času vyvíjejí buď k lepšímu (regradace), nebo k horšímu (degradace).

Půdní typy:

Arktické půdy a půdy tunder (arktický podn. pás):

jsou to převážně permafrostní půdy (zamrzlé až do 1600m)
využití = pastviny pro soby
na severu Ameriky a Eurasie tvoří souvislé pásmo
v létě rozmrzají do hloubky 1m

Podzoly:

vznikají ve vlhčím a chladnějším podnebí (Rusko, Kanada, Skandinávie, Alpy, Podkrušnohoří, Podkrkonoší,…..)
v Severní Americe jsou rozšířeny pod smrkovými lesy (v tajze)
využití: pastviny
podzolizace = chemický rozklad nerostů vlivem org. látek ? živiny se přesouvají do horizontu B

Hnědé lesní půdy (mírný podn. pás):

jsou nejrozšířenější
mají malou mocnost
bývají spíše kyselé
pěstují se tu náročné plodiny: brambory (v příznivých podmínkách víno, ovocné sady)

Hnědozemě:

nacházejí se v oblastech mírně teplého a mírně vlhkého podnebí
vyvinuly se v nížinách a kotlinách, do 450 m. n. m., na spraších a sprašových hlínách, původně pod listnatými (dubovými a dubohabrovými) lesy.
bývají asi 1m hluboké
probíhá tu ilimerizace = přesun jílovitých částic a železa s prosakující vodou z vrchních spodních vrstev
humusový horizont sahá asi do 30 cm
pod humusovým horizontem A se nachází horizont B, který je obohacen o jíl a železo
jsou to půdy slabě kyselé až neutrální
jsou to kvalitní zemědělské půdy

Mohou vznikat odrůdy těchto půd:

Gleiové půdy = v oblastech říčního toku, blízko hladiny podzemní vody
Nivní půdy = v oblastech blízko říčního toku, bývají písčité, nebo jílovité, mohou být zaplavovány vodou
Bažinné půdy = trvale zatopeny vodou (u nás Šumava)
Rašelinové půdy = v současné době vysychají (v oblasti Šumavy)
Lužní půdy = černice = nejúrodnější středoevropské půdy, rychle degradují (př. Dyjskosvratecký úval)
Rendziny = půdy, které se nacházejí na vápencích, mají horší kvalitu, nízký humusový horizont, jsou vhodné pro rostliny (Karpaty, Alpy)

Černozemě:

půdy stepních oblastí (mírný, subtropický pás) př. Velké prérie = na jihu pampy
nachází se na Ukrajině, v Maďarsku, ve Francii, Mohelná, Pálava
původní rostlinstvo = trávy
v mírně vlhkých oblastech obsahují pouze horizont A, C
nachází se na sprašových půdách, v rovinách
humusový horizont sahá od 60 cm do 1m
vhodné pro pěstování obilnic (kukuřice, pšenice, …)

Kaštanové půdy:

vznikají degradací černozemí
nachází se ve stepích a sušších oblastech
obsahují méně humusu
musí se často zavlažovat

Pouštní a polopouštní půdy:

vznikají v tropickém, subtropickém a mírném pásu, v oblastech se suchým, nebo mírně suchým podnebí
jsou to půdy písčité, hlinité, štěrkovité nebo kamenité
obsahují malé množství humusu
většinou slouží jako chudé pastviny

Žlutozemě a červenozemě (Ferosoly):

vznikají na velkých rozlohách v subtropech a tropech
dosahují mocnosti až 10 m
vyznačují se žlutým a červeným zbarvením, vyvolaným sloučeninami Fe a Al
říká se jim LATERITY
pěstování: čajovníku, bavlníku, tabáku, podzemnice olejné

nachází se v suchých oblastech, jsou písčité, hlinité, kamenité, obsahují málo humusu a více solí
využití: pastviny, při zavlažování = pěstování bavlníku, rýže, ovoce
nachází se kolem Aralského jezera, Kazachstán, Uzbekistán

Tropický pás:

Solonce

Solončaky