Psychologie čtenářů, vývoj čtenářských zájmů

Psychologie čtenáře:

Psychologie

• v polovině 19. stol. se odštěpila od filozofie
• zabývá se psychickými jevy jako je prožívání citů, poznání = vnitřní proces, který se na venek projevuje chováním, pohyby a řečí

dělí se:

• obecná psychologie – studuje zákonitosti lidské psychiky, uplatňuje vývojové i srovnávací aspekty a aspekty biologické a společenské determinace psychiky
• vývojová psychologie – zkoumá vývoj lidské psychiky od plodového období do stáří
• srovnávací psychologie – studuje chování různých živočišných druhů a různé vývojové úrovně; označuje se také jako etologie; vymezuje chování zvířat v jejich přírodních životních podmínkách
• biologická psychologie – zabývá se rozířeným a prohloubeným aspektem biologické dterminace psychiky
• sociální psychologie – studuje podrobně sociální původ lidské psychiky zejména aspekty mezilidských vztahů
• aplikovaná psychologie – zabývá se problémy jedince a patří sem klinická psychologie (psychodiagnostika, psychagogika, psychoterapie);zaměřuje se i na problémy společenských činností (pedagogická psychologie, lékařská, soudní, sportu, umění)
• klinická psychologie – zkoumá psychiku jedince pomocí diagnostických metod jimiž se určují individuální vlastnosti a zvláštnosti konkrétního člověka

• na základě tohoto existuje psychodiagnostika a psychagogika; určuje vhodný postup k léčení problémů psychopatologie – poruchy a choroby psychiky

• má svoje dějiny, má vztah k biologii, sociologii, filozofii (přebírá především empirii = sbírání psychologických faktů přísně vědeckými metodami; metodologie = jak utřídit určitá fakta)
• je terorie, která zahrnuje obecná fakta a směřuje k vytváření určitého základu
• psychoterapie – součástí je biblioterapie – nezbytná spolupráce psychologa, lékaře a knihovníka = vhodný výběr četby = dostat pacienta do jiného prostředí (upravený pokoj, civilní oblečení knihovníka)

Čtenář:

• existují různá hlediska chápání = osoba právě čtoucí (aktuálně čte) = osoba mající zájem o literární neliterární četbu (=technické výkresy, plány,…) = osoba vykazující čtenářský zájem – dále zájem rozvíjí (jako knihovníci)
• potenciální čtenář – má možnost využívat knihovnu, ale nečiní tak (knihovníci se ho snaží získat)
• dočasný čtenář – využívá služeb knihovny po určitou dobu (př. Nemocniční knihovna)
• čtenářský zájem – zájem o tzv. Literární četbu (př. O beletrii) = komplexní vztah jedince k četbě, kterými vlastnosti je tento vztah určován a jaké zpětné účinky má na duševní vývoj člověka

Uživatel:

•  je obecnější pojetí než čtenář = jedinec, který má zájem o informace poskytované knihovnami (křížovkáři – ptají se na různé informace)

Osobnosti zabývající se touto problematikou:

Nikolaj Alexejevič Rubakin – nejvýznamnějším teoretikem

• zakladatel Bibliopsycholo­gického institutu
• vliv četby na čtenáře

Helena Radlinská – žačka Rubakina

• zakládá tzv. Varšavskou školu

Jiří Frey – vydává k psychologii čtenáře Čtenářský výzkum pražského dítěte

• Čech

Otakar Chaloupka – rozvoj dětského čtenářství

Vladimír Smetáček

Rudolf Česňák

Čtenářské potřeby a zájmy a jejich vývoj:

informace = poznatek, který v určité míře redukuje stav neurčitosti (neznalosti) = poznatky, které potřebujeme k orientaci v životě (vidím mokré chodníky — vezmu si deštník)

orientování = zaměřena na jedince hned po narození (zklidnění dítěte, když slyší známý hlas)

Psychologická motivace četby:

zaujetí četbou umožňuje poznávání aktuálních a motivujících hodnot

body:

1. zábava (čte to, co ho baví)
2. poučení (často spojení s učením)
3. únik od společenských problémů
4. vzrušení (dobrodružná literatura)
5. estetické dojmy (především poezie)
6. potrvrzující účinky četby (příručky do školy)

Recepce díla:

= přijímání literárního hrdiny — identifikace s postavou

čtenář je ovlivněn filmovým zpracováním

vegetativní činnost = tlukot srdce, slzy, nervozita — nemůžeme ovlivnit

literární hrdina =  modelová postava, která u čtenáře vyvolává napodobení

• ve vztahu čtenáře a lit. hrdiny se uplatňuje tzv. sociální učení

• modelem nemusí být jen reálná osoba, ale může to být i osoba smyšlená

• mechanismus účinku zajišťuje tzv. zástupné zpevňování (je předpokladem k učení — člověk dělá takovou práci, aby byl odměněn)

• čtenář se snaží napodobit věci, které vedou k získání odměny

• chování, které je potrestáno vyvolává u čtenáře tendenci vyhnout se mu (př. Lupič v bance byl potrestán)

Výzkum čtenářských zájmů:

jsou dány fáze, které bychom měli dodržovat

fáze:

1. Stanovení cíle výzkumu
2. Určení teoretické a pracovní hypotézy
3. Volba metod výzkumu
4. Předvýzkum
5. Provedení vlastního výzkumu
6. Zpracování výsledků z výzkumu
7. Kontrola výsledků a srovnání s praxí
8. Aplikace výsledků výzkumu v praxi
9. Náměty pro další výzkum
10. Publikování výsledků výzkumu

Přesná formulace výzkumu

• musí být zdůvodněn a musíme provést bibliografickou přípravu a zjišťujeme, co bylo o dané problematice napsáno a seženeme si další literaturu (co nejvíce)
• stanovíme místo a dobu výzkumu; stanovíme vzorek respondentů výzkumu (může být náhodný nebo cílený)

na základě dosavadních výzkumů na podkladě skutečností

• teoretická – získává se na základě studia nebo literatury
• pracovní – získává se na základě praxe nebo pozorování
• výzkumem se potvrdí nebo vyvrátí

– patří sem: pozorování, rozhovor, anketa, dotazník, obsahová analýza, analýza statistické evidence četby a čtenářů – málo používaná

– prověření metodiky výzkumu na malém vzorku lidí (asi 10% ze zamýšleného počtu respondentů)

• vzorek předvýzkumu – složením musí být podobný vlastnímu průzkumu,ale neměl by být totožný
• do vlastního výzkumu ho již neřadíme
• získáme přehled o časové náročnosti výzkumu, o srozumitelnosti otázek,zjistíme zda nám výzkum něco přinese

– výzkumu se účastní více lidí a musí s ním být seznámeni s hodnocením odpovědí

– vyřadíme chybně vyplněné dotazníky

• provedeme třídění a kódování získaných materiálů
• kvantitativní zpracování (formou celých čísel, procent, grafů, diagramů)
• kvalitativní zpracování = rozbor získaných údajů; vztahy mezi

jednotlivými jevy; účelem je získání co nejúplnějších představ o zkoumaném jevu

– zjišťujeme shody a rozdíly našich výsledků a jných výzkumů

porovnáváme je v časových obdobích, v geografických podmínkách,hypotézu se skutečným stavem (potvrdit X vyvrátit)

– výsledky aplikujeme do praxe a snažíme se pomocí výsledků zlepšit stav věcí

• nacházíme zde náměty pro další výzkum (nemusí být tak dlouhý)

– formou závěrečné zprávy (samostatně) – formou brožury nebo knihy

• součást vědeckého, odborného časopisu
• samostatná příloha
• obsah : – úvod (zdůvodněn cíl výzkumu)
• přehled dosavadních poznatků o zkoumané problematice
• seznem literatury o problematice
• metodické zkušenosti z vlastního výzkumu
• popis vzorku a prostředí výzkumu
• popis získaného materiálů a jeho rozbor
• závěr výzkumu
• nahrávky na opatření
• bibliografie výzkumu (co jsme si nastudovali)
• příloha (tabulky, grafy, použité formuláře), obrázky
• zveřejnění (seženeme nakladatele, ISBN)

metody výzkumu: Pozorovnání

• statistických jevů (př. Účelnost zařízení knihovny)
• dynamických jevů (chování posluchačů při besedě)
• klade vysoké nároky na pozoravoatele, najeho postřech a paměť

— zaznamenáváme do pozorovacího rchivu (musí tam být zapsáno,které jevy zkoumáme a způsob jeho ohodnocení)

• můžeme použít technické pomůcky (skrytá kamera)
• používáme kauzuální metodu (pozorujeme jednotlivé čtenáře,kteří potřebují naší pomoc), nebo genetickou metodu (sledování jednoho čtenáře dlouhodobě – několik let)

Rozhovor – volný – blíží se přirozené interakci

• může se k jednotivým bodům vracet
• musí být dobře promyšlen
• neměli bychom otázky číst
• pokud se dotazovaný chová nepřátelsky, omluvíme se a nebudeme se vnucovat a naléhat
• řízený – otázky josu přesně vyzkoušeny a formulovány
• podobá se dotazníku, s tím rozdílem, že otázky klade sám

výzkumný pracovník

• výhoda : – odpovědi se mohou konkretizovat a můžeme se k nim vracet
• uvádíme také údaje o identifikaci respondenta (věk, zaměstnání, vzdělání)

Dotazník – využijeme, jestliže chceme zjistit relativně lehké údaje od velkého počtu respondentů

• výhoda – respondent si může promyslet odověď
• důležitý je I způsob rozdání (zaslání poštou, osobně – je lepší)
• nesmíme zapomenout na úvodní list, kde oslovíme, sdělíme cíl a smysl výzkumu, poděkujeme za čas vyplnění dotazníku
• důležitá je příprava při tvorbě otázek
• otázky — otevřené (volně se odpovídá)

— uzavřené (volí se jedna z možností)

• někdy je vhodné uzavřené otázky doplnit o otevřené
• volíme přechod mezi uzavřenými a otevřenými = polouzavřené
• dbáme na grafickou úpravu, přehlednost, úhlednost — na místo, kde zaznamenáváme číst kódy — zpracování
• identifikační otázky můžeme klást na začátku nebo na konci
• klademe kontrolní otázky, kterými ověřujeme správnost odpovědí

Anketa – slouží k získávání kvantitativních dat od velkého počtu lidí

• většinou klade jednu nebo dvě otázky širšího rozsahu
• odpovědi josu písemné bez dalšího usměrňování
• je vhodná jako úvod pro další výzkum
• jednoduché zpracování ankety
• záleží na rodávání lístků
• zajišťujeme anonymitu (jako u dotazníku)

Obsahová analýza – zabývá se rozborem bosahu bez ohledu na to, jakými prostředky je vyjádřen (slovem, hudbu, obrazem)

• zabývá se otázkou: “Co se sděluje?”
• používá se v literární vědě, jazykovědě, sociologii, sociální psychologii, žurnalistice, informatice, knihovnictví
• použití v trendových studiích (zabývají se změnamiv čase)
• nepotřebujeme čtenáře (je to práce s textem)