Počátky literatury na našem území

slovanské osídlení od 5. století n. l.
počátky literární tvorby od 9. století n. l.
vývoj na našem území je ovlivněn situací v Evropě:
šířící se křesťanství= vznik 2 kulturních a mocenských center:
1. centrem je Řím- jazykem liturgickým (bohoslužebným) a literárním je latina
2. centrem je Byzantská říše- liturgickým a literárním jazykem je řečtina

Na našem území vzniká v 9. století Velkomoravská říše = původně malý stát na jižním břehu řeky Moravy = postupně se území rozšířilo na Slovensko, Slezsko, Rakousko a Polsko.

křesťanství se šířilo přes Německo, a proto hrozilo velké nebezpečí pro Velkomoravskou říši, že chce N pod záminkou křesťanství získat toto území. Z toho důvodu chtěl kníže Rostislav posílit východní vliv (Byzantský). Požádal Byzantského císaře o vydání křesťanské mise.
roku 863 n. l. přichází Konstantin (literárně a jazykově nadaný) a Metoděj (diplomat a organizátor).

Mise měla dvojí úkol:

1) politický- šířit křesťanství, upevnit církevní organizaci a být oporou panovníka
2) kulturní- měli položit základy domácí literární tvorby.

mise byla úspěšná a vychovali řadu žáků a pokračovatelů.
zavedli nový jazyk= Staroslověnštinu (umělý jazyk, vytvořený na základě nářečí ze Soluně), nejprve do bohoslužeb a poté do literatury
vytvořili písmo hlaholici= vycházelo z malých písmen řecké abecedy, ale později prošla úpravou
rozvíjí se literární tvorba, která není rozsáhlá a původní se nedochovala
vznikají překlady z řečtiny do staroslověnštiny (Bible, ale asi ne celé; dále řecké zákony, které byly pozměněny).

Po 3 letech odjíždí Konstantin a Metoděj do Říma k papeži, aby vysvětlili a obhájili Staroslověnské bohoslužby. Konstantin onemocněl a vstoupil do kláštera. Přijal řádové jméno Cyril a zpět na naše území se nevrátil. Metoděj se po komplikacích vrátil jako arcibiskup, kde také roku 885 zemřel.

Svatopluk po Metodějově smrti zakázal bohoslužby a všechny stoupence vypověděl ze země. Část se jich vydala do Čech, kde koncem 9. století vzniká Přemyslovské knížectví, které se odpojuje od Velké Moravy a ta se později rozpadla.

kníže Bořivoj – šířil křesťanství po jeho zemi a také usiloval o upevnění církevní organizace. Po jeho smrti dochází v Přemyslovském rodu k bojům o moc (= zavraždění kněžny Ludmily, Václava, biskupa Vojtěch a vyvraždění 2 nejslavnějšího rodu Slavníkovců).

V 11. století byl založen ****Sázavský klášter- kde prvním opatem byl Prokop. Toto místo bylo posledním úročištěm staroslověnských učenců, kde pokračovaly ve své tvorbě, ovšem postupně zaniká. Koncem 11. století byli vyhnáni z kláštera a úplně zaniká staroslověnské bohoslužby.

Literární tvorba 10 – 11 století:

Staroslověnská – vznikají legendy

Život sv. Václava
Kniha o rodu a utrpení sv. knížete Václava
Legenda o sv. Ludmile – nedochovala se

Vznikají první duchovní písně (Hospodine, pomiluj ny – má pouze jednu sloku o prosbě o mír a úrodu. Jako jediná se dochovala ze zániku Staroslověnské tvorby = tvořila funkci hymny, při korunovaci a vojenských taženích).

Latinská: v 11. století převládá; vznikají také legendy

Legenda o sv. Ludmile
Legenda o sv. Václavu anonymně napsané
Legenda o sv. Prokopu
Život a umučení sv. Václava a jeho babičky sv. Ludmily – napsal Křišťan

Rozvoj historické literatury (kronikářství):

Kosmas- kněz; byl ženatý a měl syna a po vyhlášení celibátu se své rodiny nevzdal. Napsal Chronica Boemorum- Kronika Česká (Kosmova). Velmi kvalitní a vyspělé dílo, ale z kroniky vypustil Staroslověnské období. Roku 1125 Kosmas umírá. Měl řadu pokračovatelů

Chronica Boemorum- první zpracování českých dějin. Měla 3 části:

1) zrození světa a české pověsti

2) vznik Přemyslovského knížectví

3) vítězství křesťanství nad pohanstvím

VZNIK A ROZVOJ ČESKY PSANÉ LITERATURY

první české památky byly nesouvislé

Bohemika- ojedinělá česká slova v cizojazyčném (latinském) textu.

Glosy- překladové, výkladové poznámky v latinském textu

koncem 11. století se objevila první celá česká věta v zakládací listině
přelom 12. a 13. století se objevila první souvislá česká památka v duchovní písni
souvislá tvorba se začíná rozvíjet od 2. poloviny 12. století:
- je to především duchovní tvorba= kněží a mniši byli nejvzdělanější a kláštery byly centry vzdělanosti
literaturu začíná tvořit šlechta (laicizace)
zlidovění literatury pro měšťanstvo, studenty (demokratizace literatury)

Duchovní tvorba:

básně, písně, modlitby:

Ostrovská píseň
Kunhutina modlitba
Bůh všemohoucí
Jezu Kriste štědrý kněze
Spor duše s tělem

Legendy:

Legenda o sv. Jiří
Legenda o Jidášovi

Světská tvorba:

zachycuje problematiku běžného života
často se opakující téma rostoucí sociální nerovnosti, která je důsledkem prudkého hospodářského růstu
autoři jsou většinou anonymní; jsou to měšťané a univerzitní studenti
- Mastičkář
- Svár vody s vínem
Alexandreida= byla napsána počátkem 14. století. Autorem je vysoký šlechtic. Děj je zasazen do autorovy doby. Značná část je rozhovor Alexandra a jeho vychovatele Aristotela
Dalimilova kronika= dochovala se celá. První česky psaná kronika, která byla veršovaná. Autor je neznámý

DOBA KARLA IV.

kulturní a hospodářský rozkvět
české země se staly centrem Evropy a Praha byla nejvýznamnější české město
území Prahy se zvětšilo. Rozvíjí se gotické a architektonické umění
na celkový rozvoj měly vliv důležité události:
1. povýšení pražského biskupství na arcibiskupství
2. založení Karlovi univerzity roku 1348
Karel IV. byl vzdělaný, literárně činný. Sestavil korunovační řád
s růstem vzdělanosti se rozvíjí literární tvorba duchovní a světská, která převládá
Duchovní tvorba:
- nový překlad Bible
- Život sv. Kateřiny
- Legenda o Prokopovi (vlastenecky zaměřeno)
- Tkadleček (filozofické dílo)