Četba dětí mladšího školního věku, podíl knihoven na rozvoji čtenářství

Mladší školní věk (6– 1O let):

• teprve se zvládnutím techniky čtení se objevuje skutečný čtenářský zájem • nástup do školy – hra ustupuje do pozadí • hlavní roli získává povinnost = objevuje se objektivní čtení (říkanky, pohádky, příběhy ze školního prostředí) • dobrodružné příběhy, humorné příběhy, zájem o učivo (pravěk, zvířata) • delší doba soustředění • více se soustředí na techniku čtení – dítě by mělo číst zároveň dvě knihy – jednu aby mohlo číst samo, druhou předčítají rodiče = neznechutí se mu čtení nucením do něj • musí mít vhodnou knihu – velká písmena, obrázky, velké mezery • nedostatek čtení může způsobit dyslexii

Problematika čtenářství:

• knihovna má budovat vztah dětí k četbě a vychovávat je četbou • výchova k četbě podmíněna čtenářským návykem – způsob jakým čtenář zachází s knihou, jak ji získává, jak ji čte, … • schopnost četby – dána rychlostí čtení (zvyšuje se, pokud si čtenář uvědomuje čtený text) • rozdíly v rychlosti mezi jednotlivými čtenáři i mezi druhy literatury a psychické zátěži čtenáře

Rychlost čtení:

• lehké 250 slov / min.
• zábavná četba, jednoduché noviny, firemní literatura bez odborných

návodů

• normální 180 slov/min.
• dlouhé novinové články, obchodní korespondence, informace a sdělení,

populárně – naučná lit. a beletrie

• pečlivé čtení 140 slov / min.
• odborné články, nové poznatky, pojednání o neznámých oblastech
• obtížné 80 slov/ min.
• data, vzorce, čísla, technické texty, náročné odborné publikace
• mimořádné čtení
• nelze určit počet slov za minutu (může klesnout na slovo/minuta)
• nevyznám se v textu, musím to studovat (cizojazyčné texty, technické a

matematické zprávy)

Pro kvalitní čtení nezbytný plynulý pohyb oka po řádku, zpětné pohyby zpomalují, stejně tak i hlasité čtení (neumím číst bez přeříkávání). Čtenářský návyk závislý na pevné vůli – schopnost zvládnout obtížné čtení.

Individuální formy práce s dětmi:

• pozornost na 1. návštěvu knihovny (=musí si vytvořit kladný vztah ke čtení) • významná role knihovníka – měl by mít pedagogické předpoklady a znalost psychologie • rozhovor se čtenářem – podrobný, zjišťuju znalosti četby (neptat se „Umíš číst?“ ale raději co četl, zeptat se na písmenka atd.) • trvale odmítavému dítěti se nevnucujeme • usměrňujeme i rodiče, kteří chtějí dítěti něco vnutit • dítě provedeme knihovnou, ukážeme mu knihy, které jsou pro něj vhodné • důležité informace o povinnostech čtenářů (dostane formou záložky nebo letáku zásady půjčování)

Pohádka:

• lidová, kouzelná • provází lidi celým životem • není vázána na jedno místo – v různých obměnách u různých národů • základ viděn v indoevropské mytologii – význam přikládán duchu národa • mytologií ovlivněni bratři Grimmové, • u nás K.J. Erbena (jeho pohádky vyšly až o 35 let později zásluhou Tilleho), Jakub Mallého, Božena Němcová (řídí se citem, do pohádek vkládá vlastní představy o životě, sbírala slovenské pohádky prostřednictvím Pavola Dobšinského), Beneš Method Kulda (valašské pohádky z rožnovska, původně byl kněz – upravoval nemravné názvy i obsah) • folklorní zájem se projevuje u Václava Tilleho (zabýval se teorií pohádky, sám je psal a vydával, pseudonym Říha)

Josef Štefan Kubín

• dílo: Hostem u pohádky – pohádky z podkrkonoší

Boje o pohádku: • 1913 – první čísla Úhoru (diskuze o vhodnosti četby pohádek; zapojena široká veřejnost – redaktoři, učitelé, spisovatelé)

• Václav Tille – zdůraznil význam pohádky pro rozvoj dětské fantazie

• 1929 – 2. vlna výhrad vůči pohádce (LN článek Pryč s pohádkou!) – Marie Majerová – soubor pohádek Čarovný svět, Zlatý pramen • Jaroslav Frey (knihovník) -po r. 1948 se od pohádky odvrací; píše pohádky typu Jak si povídají stroje atd.

Ondřej Sekora

• od r. 1929 pohádka v rozhlase
• dílo: Co broučci dobře zdolají?

Návrat k lidové pohádce (v okupaci) – zdroj sebevědomí a víry. 1941 – 1942 připraven k vydání sborník Čeští spisovatelé českým dětem (přispěli Jiří Horák, Karel Dvořáček, Zdeněk Vavřík)

Jiří Horák

• dílo: Český Honza (1940)

České pohádky (1944)

Vojtěch Martínek

• čerpá z evropského pohádkového fondu
• dílo: Svět kouzel a divů

Duhový pták Knížka o dracích, čarodějnicích a princeznách

• souborně vyšlo jako Čarovné kvítí (1944)

• po válce 3. spor o pohádku

• J. Frey vyčítal, že hrdiny pohádek jsou feudální bytosti (snaha

zavděčit se komoušům, často schematičnost)

Regionální sběratelé a editoři

Jindřich Šimon Baar

• chodský region
• soubory: Naše pohádky

Chodské pohádky – jadrný humor, blízko lidové povídce

• zachycují chytrost venkovských lidí, mravní

pochybení v jejich jednání

• přístup k lidové látce umělecký, přesto je tvorba zajímavým dokumentem chodské lidové slovesnosti

Oldřich Sirovátka

• podobný Baarovi
• profesor srovnávací folkloristiky v Brně
• zabýval se lidovou poezií, zejména baladou
• dílo: České lidové balady (s Martou Šrámkovou)

Čarovné ovoce (s Evou Kiliánovou) – zahrnuty moravské pohádky Pohádky z Valašska (patří sem pohádka Jak čerti ukradli lidem smrt) Čarovná stolička (s Martou Šrámkovou), z Hané Plný pytel pohádek – české a moravské pověsti

František Lazecký

• Slezsko
• psal nářečím – krátké samohlásky, zdrobněliny, lidové výrazy apod. typické pro region
• dílo: Kaliny a maliny – později přepracoval jako Kvítko ze skleněné hory

Černá princezna a ptáček Konypáček (jeho nejznámější pohádkový soubor), Sedm Janků a drak Sedmihlav – oba soubory obsahují varianty známých pohádek, obohacené o reálie slez. prostředí a prvky nářečí z okolí Opavy, Těšína, Jablůnkova a Třince

Autorská pohádka

• umělý příběh s pohádkovými rysy, nejčastěji s kouzelnými prvky určený především dětem
• v česku vznikala v 70. letech 19. st.
• zakladatelé:

Eliška Krásnohorská

• zpracovávala folklorní motivy a upravovala je
• dílo: Slníčkovy sestry (vytvářela vlastní pohádky ve smyslu folklorních)

Láska otcovská Měch a samovar Dvojí přátelství – ze zvířecí říše

Jan Karafiát

• dílo: Broučci – od r. 1876 na stránkách časopisu Čas
• přináší hodnoty a ideály křesťanského života (vše dobré je

přijímáno s radostí a vděčností, tragické s pokorou)

• jako první je černobíle ilustroval Vojtěch Preisig
• ve 20. letech Josef Wenig
• dnes známe ilustrace Květy Fialové
• ve 20. a 30. letech mnoho typů autorských pohádek
• vznik pohádek se sociálními motivy, zvířecí pohádky a delší pohádkové příběhy a seriály
• 1918 – Karel Čapek iniciátorem vydání 1. souboru moderních pohádek = Nůše pohádek (přispěli Neuman, Benešová, Deml, John, …) – nová témata rozvíjena v meziválečném období, obnovováno v letech 1912 – 1920
• v 90. letech iniciovala něco podobného Naděžda Sieglová (brněnská kunsthistorička), vrací se k původnímu čapkovskému vydání
• inspirovala Ivana Klímu – oslovil č. disidenty a vydal Uzel pohádek (Uhde, Trefulka, Havel (ten první odmítl, ale pak napsal p. o Pižďuších kterou chápou spíš ti, co tehdy žili – jak se pomlouvalo a špiclovalo…))

Josef Štefan Kubín

• autorská pohádka na hranici folkloru
• dílo: Zlatodol pohádek (4 sv.)

Hostem u pohádky Pohádek jako kvítí

Jiří Mahen

• moderní autorská pohádka
• dílo: Její pohádky – upravil a r. 1922 pod názvem Co mi liška vyprávěla

Dvanáct zbojníčků

Jiří Wolker

• sociální pohádka
• navazuje na proletářskou poezii, dnes spíše historický význam
• dílo: O milionáři, který ukradl slunce

O růži, která rozkvetla v deštích (inspirace O. Wildem) O zarostlém chodníčku (nedokončeno)

Josef Čapek

• dílo: Povídání o pejskovi a kočičce – i ilustroval

Jak kočička a pejsek slavili 28. říjen (leporelo) Povídejme si děti

Karel Čapek

• dílo: Devatero pohádek a ještě jedna od Josefa Čapka jako přívažek (např. Pošťácká pohádka; Vodnická pohádka – příběh, proč není voda němá; …)

Josef Lada

• nový typ pohádky – antipohádka (např. v Pohádky naruby, Nezbedné pohádky)
• princip antip. používá i v seriálové pohádce O chytré kmotře lišce
• inspirace ve vlastním dětství – odraz v Bubácích a hastrmanech (snaha strašidla přiblížit, jsou to rozpustilí venkovští kluci a dobráčtí strejdové), pohádkách o Mikešovi (hrdiny pohádek zvířátka – kocour, prasátko, kozel, sjednocuje je Pepík Ševců – personifikace J. Lady)
• sám ilustroval své p. – typické a výrazné ilustrace; přispíval do č. Kvítko
• vymyslel i Mikeše pro své děti – dvě dcery Alena a Eva a musel jim o něm pořád vyprávět; Eva s matkou zemřely při bombardování Prahy 1945, Alena pak napsala knihu Můj táta Josef Lada a taky kreslila

Ondřej Sekora

• zvířecí pohádky
• bydlel v Králově Poli
• dílo: Ferda Mravenec

Trampoty brouka Pytlíka Ferda cvičí mraveniště Ferdův slabikář – vhodný pro začínající četbu

• nenásilně seznamuje se životem hmyzu
• první u nás vytvořil zvířecí komiks

V meziválečném období tvořili Marie Majeová, Helena Malířová, Vítězslav Nezval, …

Karel Poláček

• dílo: Edudand a Francimor (příběh školních dětí, který se prolíná s pohádkovými motivy; i večerníček)

Vladislav Vančura

• dílo: Kuba a Kuba Kubikula (úsměvné pohádkové povídání o medvědáři, medvědovi a dvou vesnicích; i večerníček)

Jan Drda

• dílo: České pohádky

František Hrubín

• dílo: převyprávěl Pohádky tisíce a jedné noci

Kráska a zvíře Špalíček pohádek (objevují se zde upravené francouzské a německé pohádky; Pohádky tisíce a jedné noci, říkadla, básničky, pohádky, 2×7 pohádek – jedna pohádka ve verších a stejná v próze, …)

Jan Zrzavý

• dílo: Jeníkovy pohádky (čmelák přivádí Jeníka do světa snů, proměňuje jej každou noc ve skřítka a provádí ho Prahou, poučení o správném životě, nadpřirozené bytosti apod.)

Jan Werich

• dílo: Fimfárum (vyšlo r. 1960 cenzurované, 1968 se všemi pohádkami, pak znovu až 1997, řada pohádek navíc vyšla samostatně (př. v souboru Úsměv klauna, Uzel pohádek, …))
• používá folklor s novým vyzněním
• neknižní aktualizovaný jazyk

V 60. letech 20. století vzniká mnoho kvalitních pohádek, prosazují se noví autoři. „Iluzorní folklor“ – řada autorů (Milena Lukešová, Olga Hejná – Žluťásek Apolenka, 33 pohádek, Ludvík Středa, Václav Čtvrtek)

Václav Čtvrtek

• řada pohádek pro televizní večerníčky, které později přepsal jako knihu
• iluzorní folklor, kam vkládá postupy pověstí
• vytýkán jazyk – používá německé výrazy (Rumcajs, ale dětem to nevadilo)
• dílo: Pohádky z pařezové chaloupky (Křemílek a Vochomůrka)

Vodník Česílko Rumcajs

• každé září v Jičíně akce Jičín – město pohádek (ve školách se nesmí zkoušet, probíhají setkání se spisovateli atd.)

František Nepil

• píše v duchu Čtvrtka
• dílo: Makový mužíček a polní žínka Evelínka,

Naschválníčci (ze života děti, skřítci, kteří schovávají věci), Já Baryk aneb Psí kalendář (rozhraní naučné a beletrie – faktografie o psech i pohádka), Štuclinka a Zachumlánek

Ludvík Aškenazy

• pohádkový cestopis Putování za švestkovou vůní aneb Pitrýsek neboli Strastiplné osudy pravého trpaslíka

V 60. letech rozvoj nonsensové (nesmyslné) pohádky.

Aleš Mikulka

• dílo: Dvanáct usmívajících se ježibab,

Pohádka o loupežníkovi, který měl rád svou maminku

• sám ilustroval

Daisy Mrázková

• sama ilustrovala
• dílo: Neplač, muchomůrko,

Haló, Jácíčku, Nádherné úterý čili slečna Brambůrková chodí po světě

Miloš Macourek

• pohádky založené na dětské fantazii, četné paradoxy, ovlivněn filmem
• dílo: Jakub a 200 dědečků

O hodném chlapečkovi, který se stal kredencí Světe, div se! Mach a Šebestová, Arabela

Olga Hejná

• dílo: Žluťásek Apolenka a 33 pohádek

V 70. a 80 letech vývoj 3 proudů vydávaných knih = oficiální, exilový a samizdatový. Autorské pohádky odmítnuty vzhledem k některým autorům (Jan Vladislav – Keltské pohádky; Vladislav Stanovský, Pavel Kohout, Ivan Binar aj.).

Zdeněk Karel Slabý a Dagmar Lhotová

• vyšly v 6 ti jazycích jen česky ne
• dílo: Pohádky na každý den (orig. Märchen für 365 Tage des Jahres)

Ladislav Dvořák: O pejskovi, který se hledá (v zahraničí)

Samizdatový sborník: Čert má kopyto (v Petlici, včetně 5 pohádek od Egona Bondyho – blízko k nonsensové pohádce, stopy gotického románu, strašidelnost, humor, laskavost).

Ota Šafránek

• dílo: Firma Hrášek a bernardýn (krásná čeština, usměvavý příběh o lásce hajného Rufuse ke stárnoucí lesní žínce)

Karel Šiktanc

• do tvorby pro děti vstoupil bás. sb. Pohádky chudé na řádky a Kapela pana Anděla
• dílo: Královské pohádky, O dobré a o zlé moci
• zachovávají charakter folkloru, pohádkový důraz položen na etiku a vztah k blízkým lidem

Patrik Ouředník

• vytváří iluzi folkloru
• dílo: O princi Čekankovi (sbírka, vymyká se těm běžným – projev zadaných úkolů, přeměna skály v zahradu, nalezení živé a mrtvé vody, získání šňůry perel apod.)

František Zborník

• dílo: O lásce k živému stromu (objevuje se motiv přírody)

Poezie pro děti

• od konce 18. st. didaktický charakter
• poezie pro mládež v Puchmajerových almanaších – pododdíl Pro dítky s básní V. Nejedlého Předlička, dále Šťastní žáci, Píseň dítěte veselého, Písnička o dobrém Karlíčku autora Josefa Raufenkrance

Jakub Jan Ryba

• Česká mše vánoční
• zabýval se morální a pratickou výchovou
• Kancionálek
• objevuje se píseň a hra
• pokrokový učitel, snažil se o hygienu ve škole – chodili se koupat atd. snaha o přirozený rozvoj, hravost, … – sousedé ho neměli rádi – přispělo to jeho sebevraždě

Karel Alois Vinařický

• venkovská tématika
• dílo: Kytky – 2 sv.; vybízí k vlastenectví, motiv řemeslných prací, rozpočítadla, veršované bajky, deklamovánky, písničky (např. Tluče bubeníček)

Josef Václav Sládek

• poprvé píše poezii určenou pouze pro děti – snaha vcítit se do psychiky dítěte, píše pod vlivem narození dcery Heleny
• píše o tom, co je dítěti blízké – rodina, zvířata, příroda
• publikuje v Lumíru
• některé verše pro děti i ve sbírkách pro dospělé např. Na prahu ráje, O dětech a s dětmi, něco ve sb. Zlatý máj
• dílo: Skřivánčí písně

Zvony a zvonky

• v poezii střídá veršované pohádky, bajky, legendy, balady
• často inspirován lidovou slovesností – např. i u námětů obsáhlých, obtížnějších jako jsou biblické apod. příklad v Petrklíčích ze Zvonů a zvonky

Josef Kožíšek

• formálně jednoduché, nenáročné básně, epické
• dílo: Na výsluní (soubor)

Polámal se mraveneček (samostatně vydané leporelo)

Karel Václav Rais

• inspirace ve vlastním dětství na venkově
• učitel – vlastenec
• čerpá látku z národní minulosti
• dílo: V září minulosti

Josef Serafínský Procházka

• přebásnil pověsti z Olomoucka a vydal je jako Král Ječmínek

Vítězslav Nezval

• koncem 30. let 20. st. zasahuje do pohádky, důraz na dětskou obrazotvornost, programem vnímání poezie všemi smysly
• ve hře se slovy využívá různé zvuky
• často neologismy – Zulukapříci
• dílo: Anička skřítek a slaměný Hubert (nonsens)

František Hrubín  narozen v Brně  dílo: Ladění (oddíl pro děti Do usínání)

František Hrubín  obrací se k poezii pro děti po 2. sv. v., protože nesměl publikovat pro dospělé  didaktické verše: Měsíce, Říkejte si abecedu, Hrajeme si celý den, Dívej se a povídej, Školákův rok)  výtvané poděnty: verše k obr. J. Čapka Modré nebe, obr. J. Lady Ladův veselý přírodopis, obr. J. Mánese Mánesův orloj,obr. M. Švabinského Pasáček a sluníčka, …  básně o současných dětech: Říkejte si se mnou; To je jízda, to je let!; Je nám dobře na světě  veršované a prozaické pohádky: Kuřátko a obilí, Zimní pohádka o Smolíčkovi, Pohádka o Květince a její zahrádce, Pohádky z tisíce a jedné noci, Špalíček pohádek, Dvakrát sedm pohádek

Jaroslav Seifert  navazuje na písňovou formu  NC 1984  čerpá z dětství  dílo: Koulelo se, koulelo (koloběh přírody a života, vyšla v zahr.) Maminka (vroucnost k rodičům, hlubší vztah k otci) Chlapec a hvězdy (inspirace J. Ladou) Šel malíř chudě do světa (inspirace Alšem)

60.léta 20. století

Halasovsko-nezvalovská poezie = čerpá z poezie Nezvala a Halase.

Josef Kainar  civilnost verše, hovorovost  také dramatik (přepracoval Zlatovláslu)  sám ilustroval  dílo: Říkadla Nevídáno, neslýcháno

Josef Hanzlík  verše rozvíjejí dětskou fantazii  dílo: Princ a želva Sněhové hvězdičky

Miroslav Florián  i tvorba pro dospělé  dílo: Třesky, plesky Jaro, napověz

Jiří Žáček ? dílo: Aprílová škola (situační a jaz. humor, slovní hříčky, nadsázka, snaží se zaujmout apoetického věku – starší děti, co nečtou básně) Ahoj, moře! Dobrý den, Praho Kdo si bude se mnou hrát Pro slepičí kvoč aneb Aprílová škola pro pokročilé novější: Hádanky a luštěniny; Hopsa, hejsa u lesa; Počítání oveček, …

Milena Lukešová  80. léta  tvorba encyklopedií pro děti (Kambáken – s J. Kudláčkem)  dílo: Bačkůrky z mechu Jak je bosé noze v rose (čestná listina IBBY) pro apoetický věk: Nahej v trní ; Bigbít a aritmetika

Jan Kašpar  dílo: Tulikráska

Jan Skácel  dílo: Uspávanky Kam odešly laně? Proč ten ptáček z větve nespadne? (inspirace J. Čapkem; příhody Alenky a Pepíka)

Michal Černík ? dílo: Kdy má pampeliška svátek? (přír. lyrika, chce vzbudit lásku k domovu, písňová forma) Malé a velké nebe Neplašte nám švestky Knížka malých pohádek

Skupina 42  zcivilnění autorů Ivan Blatný: Jedna, dvě, tři, čtyři, pět; Na kopané Václav Renč: Perníková chaloupka (prohloubení kontrastu dobra a zla, alegorická podoba, vítězství je podmíněno vírou v Boha), Říkejte si pohádky Jan Zahradníček: Ježíškova košilka (legendy o narození Krista a o svaté rodině) Jiří Kolář: V sedmém nebi

Experimentální poezie Josef Hiršal a Bohumila Grögerová: Co se všechno slovy poví

Sborník Ach, ta láska nebeská  vydal ho Heřman a Štroblová  milostná poezie  zhudebněno

Ladislav Dvořák  dílo: Omluvenky pro žáky poškoláky

Jiří Havel  dílo: Člověče, nemrač se!

Ludvík Středa  dílo: Z holubí pošty

Časopisy Sluníčko, Mateřídouška  publikovat v nich Jan Vodňanský: Šlo povidlo na vandr, Hádala se paraplata, …  Emanuel Frynta: Písničky bez muziky (zhudeběno)

Zhudebněné verše se zvířetem:  Jan Vodňanský: Slůně stůně, Když jde malý bobr spát, Kam chodí labutě  Jaromír Nohavica: 3 čuníci  Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř: Dělání všechny smutky zahání, Holubí dům, Severní vítr, Není nutno  Karel Kryl  Formy práce s dětmi: Kolektivní práce:  knihovna počítá s tím, že zaujme více lidí — udělá nábor  některé akce provádí po dohodě se školou (knih. Zajistí termín, místo a náplň; škola zajistí účast)  akce by se měly konat v knihovně Exkurze  měl by ji právět zkušený knihovník, který knihovnu dobře zná  přijde stejná věková kategorie, děti se stejnými zájmy  můžeme provádět po celé knih, nebo pouze po jednom oddělení (děti provedeme pouze po dětském oddělení a vysvětlíme jim základní pojmy); můžeme je vzít i do prostor veřejnosti nepřístupných  rozdáváme při ní přihlášky do knihovny  děti by si měly něco odnést (barevná záložka do knihy, …) — musí je zaujmout  bývá doplněna o výstavku nových knih, časopisů, …) Předčítání  může být samostatné, nebo součástí exkurze, besedy, mluvené bibliografie, výkladu, …  je vhodné ukončit předčítání v napínavém okamžiku  rozlišení přímé řeči od popisu  nemsí být moc dlouhé  můžeme je k tomu nechat potom nakreslit obrázek  je vhodné na dalším předčítání zopakovat předchozí děj  uvedené odkazy na použitou literaturu Beseda  beseda o knize – předpokládáme, že posluchači knihu znají

• neměl by to být moholog
• může být doplněna předčítáním, soutěží, kvízy, …

--- zvýšení pozornosti

• o soutěži musíme informovat předem

 beseda s osobností – předem si připravíme otázky na osobnost  musí být dobře připravena  v bodech musíme mít přichystáno o čem budeme mluvit  neměli bychom nic číst Soutěže  mohou být součástí většího celku ? podmínky musí být předem dány, aby se na ně účastníci mohli dobře připravit  dlouhodobá X krátkodobá  musíme podrobně seznámit s podmínkami a výhrami  musíme dávát pozor při vyhodnocování, aby nedošlo ke zkreslení výsledků  mívají literárně-vlastivědný charakter Literární pásmo  výběr literárních ukázek spojených textem  umělecký přednes, sborová recitace, hudební ukázky