Literatura a fantazie

Osnova:

FANTAZIE V MINULOSTI

Máhábháráta; Leukianos ze Samosaty
Jules Verne
Lewis Carroll
Terry Pratchett
J.R.R. Tolkien x A. Sapkowski
A. Huxley x Karin Boyeová x G. Orwell x Ray Bradbury
A.C. Clarke

Do této otázky bych zařadila dva asi nejvýraznější žánry jež si pohrávají s fantazií a to Science-fiction a Fantasy. Abych je nějak přiblížila : citát Allen de Fordové „Science fiction pojednává o nemožných možnostech, fantasy o přijatelných nemožnostech.“

Fantazie je v literatuře přítomná od pradávna, důkazem nám může posloužit např. staroindický epos Mahábháráta. V ní nám švýcarský autor Erich von Däniken ve svém díle „Vzpomínky na budoucnost“ svým osobitým způsobem výkladu ukazuje pasáže, kde je např. velmi dobře popsán výbuch atomové bomby. Z 2. stol. n.l. pochází rovněž fantastické dílo od antického autora Leukianose ze Samosaty – Pravdivé příběhy, pojednávající o cestě na Měsíc , kde se ukáže, že je Měsíc obydlen.

Neopomenutelným autorem, který se rovněž zabýval lety na Měsíc byl novodobý Nostradamus, Jules Verne. Jeho tvorba nás posouvá již do 19. století, přesto jeho díla byla a jsou překvapivě vizionářská. Udivoval úspěšnými předpověďmi technického vývoje, ale své čtenáře si získal též díky vypravěčskému umění. Mezi jeho nejslavnější řadíme Dvacet ztisíc mil pod mořem, Ocelové město, Vynález zkázy (vyrující před zneužitím techniky), vskutku vizionářské Paříž ve 20. století (zaujalo mě).

„Kudy odsud mám jít?“ – „To závisí ponejvíce na tom kam se chcete dostat“ – „To je mi jedno kam…“ – „Pak je docela jedno kudy půjdete.“ A kočka uvádí i jakousi všeobecnou pravdu v tom, že „někam se dostanete docela jistě, jen půjdete-li dost dlouho“.

Verneovým současníkem byl Lewis Carroll, který sice nespadá jako Verne do žánru sci-fi, ale jeho hra s fantazií je vybroušená do vší preciznosti, zejména v díle Alenka v říši divů a za zrcadlem. Jeho kouzelné říše jsou rájem pro fantazii, za zrcadlem jsou věci obrácené, logicky propracovaný postup je dobře vidět na šachovnicovém uspořádání kraje a tím i děje. Slovní hříčky, např slavný rozhovor kočky Šklíby s Alenkou:

Do podobných hříček s fantazií bych zařadila i Terryho Pratcheta s jeho Úžasnou Zeměplochou, kde jakoby nastavuje zrcadlo současné společnosti a v podobě pohádky pro dospělé vznikají velmi vtipná, bystrá a oblíbená díla. Myslím že velký podíl na tom má znamenitý překlad Jana kantůrka. Setkáváme se zde s bláznivými leč protichůdnými světy Mágů (žijících v pevné hierarchii na Univerzitě Mágů) a Čarodějnic (žijících spíše na venkově). Magie dodává v podstatě celému Zeměplošskému světu děj a spád, parafrázuje či alegorizuje snad veškeré dění na Zeměkouli, odhaluje nám jak věci „skutečně“ fungují. Např. Pohyblivé obrázky (zrádnost filmu), Soudné sestry (středověké královské spory,, odkazy na pohádky), Mort (Smrťův učeň). Strašně vtipný hlášky.

Bábi Zlopočasná sama sebe považovala za naprosto nepřístupnou mazání medu kolem úst, ale král na to použil ekvivalent menšího medového emirátu. Obzvlášť mazaným kouskem byla ta poklona.

Do této otázky spadá samozřejmě i čirá fantasy, jejíž biblí je bezpochyby Pán Prstenů od J.R.R.Tolkiena. Období tolkienovského kultu zahájila tato trilogie již v 60.letech, dnes popularita tohoto díla i autora prudce vzrostla díky filmovému zpracování. Pokud film nesplnil očekávání skalních fanoušků Hobitů a Prstenu, můžeme být vděční za to, že bezpochyby přiměl spousty nových duší přečíst si toto dílo. Svět Středozemě je magickým protikladem konzumní společnosti a uspěchaného světa; jména postaviček vešla do běžného slovníku mládeže, jejich příhody a char.rysy ovlivnily jednání a smýšlení celé generace. I když Tolkien se tvrdě bránil jakékoli alegorizaci v jeho díle, mnoho čtenářů si v příběhu o houževnatosti jednoho malého hobita našlo poslání o dobývání svobody. Možná právě ona Naděje vymanit se z nadvlády krutovládce byla jedním z důvodů proč byl Hobit a Pán prstenů u nás zakázán. Nebo proto že zlo v podobě Mordoru přichází z východu a lidé (i elfové) prchají za blahobytem na západ?

Tolkien je nedostižným vzorem fant.: vytvořil si vlastní mytologii, jeho přirozený talent pro vyprávění boje Dobra a Zla je stálou studnicí inspirace. V podobném duchu jako P.P. se nese (nechci říkat podobný) sága o Zaklínačovy z pere polského autora Andrzeje Sapkowskego. I jeho svět je plný elfů, trpaslíků, krásných čarodějek a nechybí zde ani boj Dobra se Zlem (Pořádku a Chaosu), tentokrát v podobě válek mezi Severem (ti hodní) a zlým Nilfgaardem (Jih). Přese všechno není Sapkowski pouhým imitátorem Tolkiena, jeho fantasy má svůj vlastní duch, a vyniká rovněž skvělým podání i mistrným popisem boje např. na meče (půlobraty, piruety, rytmus…), inspirace v polské mytologii (Pověst o wawelském (krakovském) draku, kterého chytrý švec otrávil sírou, fikaně zabalenou v ovčí kůži.)

Žánr fantasy je víc pohádkovější a neopírá se tolik o techniku a vesmír jako sci-fi a protože je velmi bohatý, nechci v něm zabřednout. V dílech sci-fi mě zaujaly především antiutopistické vize budoucnosti, zde bych mohla srovnat velmi působivé dílo Aldouse Huxleyho Konec Civilizace, kde je společnost zcela uniformována, případná nespokojenost je předem eliminována drogou somou a lidé jsou uměle plozeni a předurčeni ke svému společenskému postavení. Jedinec narozený v „rezervaci“ kde se lidé (FUJ) rodí přirozeným způsobem je z tohoto světa konsternován a má jakousi snahu se této mašinérii postavit. Podobně jako pomocník tohoto „Posledního člověka“ procitne hlavní hrdina knihy Kallokain od Karin Boyeové, který se také snaží vymanit z uniformity života, kdy každá domácnost je kontrolována, city prakticky neexistují a lidé pomalu nevědí jak vypadají hvězdy. Hrdina Leo Kall vynalezl drogu po jejímž požití člověk vypovídá čistou pravdu. Kontrola domácností, nátlak nejen fyzický ale i propagandistický – např. instalace televizorů jež nelze vypnout a slouží jako kamery, to jsou prvky z románu 1984 Georga Orwella, román o zničení člověka totalitní státní mašinérií dovedené do absolutní dokonalosti; jedinec je degradován na zvířecí bytost, které jsou upírány i fyzické potřeby. Odkrývá do sebemenšího detailu zrůdnost totalitního režimu (každý musí vstoupit do strany – děsivá podobnost s KSČM). Spolu s Kallokainem a Koncem Civilizace na mě velmi zapůsobila.

Ze soudku předpovědi budoucnosti mohu uvést i např. 451°Fahrenheita od Raye Bradburyho. Toto je teplota při níž hoří papír – příběh společnosti kde je zakázáno číst. Jako klasická próza americké sci-fi bývá označována jeho Marťanská kronika.

Rozmanitá předpověď budoucnosti je pro science fiction charakteristická a nelze opomenout jejího klasika: A.C. Clarke od nějž jsou známé např. vícedílná Vesmírná Odyssea o cestách vesmírem, setkání s vyšší civilizací. Popisuje i umělou inteligenci. Velice se mi líbily Zkazky z planety Země, např příběh Kdybych na Tebe zapoměl, Země… o chlapci, jež vyrostl v kolonii na Měsíci – nikdy nebyl na Zemi, protože ta je radioaktivní v důsledku atomového výbuchu. Jiným známým autorem sci-fi je Isaac Asimov, od nějž jsem si oblíbila povídku Paštika z husích jater o objevu pohádkové husy co snáší zlatá vejce a pokusech tuto husu rozmnožit. Báječný je zde popis biologických procesů a vědeckých postupů.

Byl posledním člověkem na Zemi. Najednou někdo zaklepal na dveře.