Vypadá to, že jsem jako rektor sáhl k tomu nejpitomějšímu řešení...

Uspěl jste v senátních volbách. Momentálně jste tedy senátorem i rektorem. Hodláte využít možnosti ponechat si obě funkce?

J.Z.: V dohledné budoucnosti ano. Domnívám se, že je to slučitelné.

Dá se to podle Vás reálně časově zvládnout?

J.Z.: Myslím si, že ano. Senátu nebudu šéfovat (smích), to dělám na univerzitě. Rektor je většinou vnímán jako něco, co patří k vysoké škole. Něco, co je od politiky úplně odd ělené. Většina mé práce je v podstatě školská politika, vysokoškolská politika, snaha obhájit před veřejností, že kauza, kterou máme se vzděláním, něco přináší. Tato dvě působení se výrazně překrývají, také v senátu chci být členem školského výboru a věnovat se právě této problematice. Navíc senátní působení má pro mě jako pro rektora veliký význam jakožto přirozený zdroj informací, které se mi z hlediska šéfování druhé největší vysoké škole v ČR budou velmi hodit a jinak se získávají velmi komplikovaným způsobem. Senátor má k lecčemu jednodušší přístup… Prakticky jisté je, že čas na straně univerzity budu šetřit vypuštěním některých svých profesorských povinností. Například jistě nebudu příští rok učit první ročníky. Také si málokdo uvědomuje, že veřejné působení rektora – premiéry, společenské akce a podobné události – se často překrývá s mou novou funkcí senátora…

V čem vidíte hlavní význam Vašeho zvolení do senátu? Jakou politiku hodláte prosazovat v zájmu vysokých škol?

J.Z.: Pro mě je to pokračování toho, co jsem dělal dosud. Toho, jak mě veřejnost zná z dřívějška. Nepatřím k těm rektorům, kteří by byli příliš tiší, neprojevovali se na veřejnosti a jejich působení se omezovalo na chození po akademických půdách v talárech a řetězech a oddávali se takovým těm…„ceremoniálním radovánkám“… (smích) Samozřejmě ale nejsem zvolen do senátu kvůli kauze vysoké školy jako takové. Nevolili mě pouze lidé z vysokoškolského prostředí, byli to obecně občané, kterým jsem jako jednu z důležitých věcí předkládal fakt, že vysokoškolská vzdělanost a vzdělanost obecně je určující pro konkurenceschopnost naší země v Evropě.

Ve Vašem volebním programu se zmiňujete o rozšiřování možností vysokoškolského studia pro větší počet uchazečů. Jak si tuto změnu představujete? 

J.Z.: Jsou to zároveň věci, které se týkají financování školství. Prostředky, které se na vzdělání v ČR dávají, jsou obecně neadekvátní z hlediska ekonomické vyspělosti země. Pořád dáváme zhruba 50 % prostředků, které by dávala evropská země podobných parametrů.

Jste tedy pro placené školství?

J.Z.: Naše společenské priority jsou kritické. Naše společnost přikládá vzdělání velmi malou váhu a z toho jsou různé cesty ven – buď radikálně přehodnotíme to, na co dáváme veřejné finance, nebo budeme uvažovat o uvolnění možnosti přispět privátními penězi. Nejsem pro to, aby byla role státu ve financování nahrazována tímto druhem financí. Pokud je ale státních peněz málo, pak je potřeba se vážně zamyslet nad tím, jak do školství tyto peníze dostat. Samozřejmě je to do jisté míry bolestné – patří sem i peníze, které by mohli přinášet studenti. Jde spíše o finance lidí, kteří si budou zvyšovat kvalifikaci doděláváním např. bakalářského studia ve vyšším věku. Lidé 30 až 40letí, pracující, kterým budeme vytvářet příležitosti pro vzdělávání.

Jak chcete řešit fakt, že kapacita škol tolik studentů není schopna přijmout? 

J.Z.: To je totéž. Kapacita je malá kvůli tomu, že je málo peněz. Neznamená to, že kdyby se ze dne na den finance zdvojnásobily, budou okamžitě nové přednáškové místnosti a najmeme dostatek kvalifikovaných učitelů ochotných v nich přednášet. Jde o postupný proces. V každém případě mluvíme-li o tom, že máme malou kapacitu, je to totéž, jako když říkáme: „Nemáme peníze na postavení dostatečného počtu poslucháren, na zaplacení učitelů a motivování mladých, aby ve větší míře učili.“ Nejde o rozdílné věci. Zvyšování možnosti studia musí být samozřejmě doprovázeno nárůstem finančních zdrojů. Při stávajícím systému financování není možné v dohledné době expandovat.

V programu též zmiňujete zrovnoprávnění menšin, jaký postup byste chtěl aplikovat? 

J.Z.: Mám zde na mysli dvě věci: jednak jsou to menšiny, které se vyčleňují životním stylem, tedy např. homosexuálové. Myslím si, že zákon o registrovaném partnerství je něco, o čem musíme uvažovat, pokud chceme být moderní společností se vším všudy. Druhá věc je, že si musíme poradit se soužitím se skupinami obyvatel lišícími se od nás tradičním životním stylem, např. s Romy. Většinová populace je vnímá velmi negativně, vysloveně pohledem rodičů „na zlobivé děti“, na někoho, kdo dělá jenom neplechu. Přitom mezi nesouladem, který ústí v nějaké ničení nebo vzájemné napadání se a unifikovaným životem, je ještě široké pole, kde jsme schopni vedle sebe žít a respektovat se, respektovat tuto různost. Je třeba vytvářet institucionální nástroje k podpoře tohoto soužití. V rámci pozitivní diskriminace (preference znevýhodněných skupin typu Romů) by tyto skupiny neměly získávat něco na úkor většinové populace. Podmínky, které jim poskytneme, by měly zabezpečit bezproblémové soužití.

Dalším z bodů Vašeho programu je podpora vstupu ČR do EU. Jakým způsobem chcete Čechy přesvědčit, aby zastávali stejný názor? Momentálně je ještě velká část obyvatel proti tomuto kroku. 

J.Z.: Nevím, jak je přesvědčit. Myslím si, že je třeba šířit osvětu o tom, že nám z tohoto většího celku moc špatného nehrozí, že EU je nejenom ekonomický prostor, ale také nebývale stabilní uspořádání v Evropě po druhé světové válce.

Česká média se však vyjadřují častěji o negativech vstupu do EU… 

J.Z.: Ano, to samozřejmě přispívá k negativním náladám. Konkurence je do jisté míry bolestná. Vždy, když dostanu nějakou příležitost, musím se smířit s tím, že mě to bude stát trochu námahy, bude to zkouška schopností ve větším konkurenčním prostoru. Jde v podstatě o to, zda český strávník překoná paradigma knedlo-vepřo-zelo a bude ochoten si pochutnávat ještě i na mořských rybách a obecně lehčích a zdravějších potravinách. To samozřejmě ohrožuje domácího producenta klasické stravy. Myslím si, že EU přináší České republice převážně výhody. Zůstávají zde však naše obavy z neznáma. Bojíme se, co nás čeká špatného, pokud tam nějaká negativní věc je. Až v druhém plánu si začneme všímat toho, jaké obzory se nám touto volbou otevírají.

Podepsal jste dopis na podporu kandidatury na post prezidenta ČR Josefa Jařaba. Nemyslíte si, že by mohl mít kvůli tomu, že je málo mediálně známý, problémy s důvěrou obyvatel? 

J.Z.: To je možné, ale to je koneckonců fakt, který se týká téměř všech prezidentských kandidátů. Je dobré si uvědomit, že dopis jsme dávali dohromady někdy na konci července, začátku srpna. Nevytáhli jsme našeho kandidáta až po tom, co se objevili další. Nechtěli jsme říct: „Oni ne, bude to Jařab.“ Je potřeba, aby soubor kandidátů byl takový, aby se člověku nedělala husí kůže a nevstávali mu chlupy po celém těle. Do určité fáze mi připadalo, že ta debata měla tento charakter.

Na vývěsce informačního systému MU se objevila poplašná zpráva o návrhu nového systému přidělování kolejí v příštím školním roce, podle které by měli být upřednostňováni studenti prvních ročníků a studenti s různými druhy sociálního či zdravotního postižení. Pokud však dostanou koleje tito studenti, ostatní již téměř nemají šanci je získat… 

J.Z.: Tato změna není motivovaná tím, že bychom chtěli zdvojnásobit počet studentů. Nárůst počtu přijímaných nebude větší než obvyklých deset procent, takže jistě nedojde k radikální změně. Nepředpokládáme, že bychom dávali koleje studentům z Brna nebo blízkého okolí, takže mluvíme pořád o tom, že zde máme jisté množství studentů, kteří nemohou dojíždět a musí být schopni si ubytování najít. Všichni nynější studenti MU někde bydlí. Nikomu z nich toto opatření samozřejmě nepomůže, ale musíme se snažit vytvářet takovou situaci, aby se hledání privátního ubytování dostalo ve větší míře na bedra těch, kteří to již v městě znají, měli možnost se zorientovat a hledat. Neříkám, že je to zcela jednoduché, ale není to nemožné. Nic z toho není bezbolestné… Není to řešení, které bych si vymýšlel, abych uškodil studentům. Změna, tak jak je navrhovaná, je svým způsobem to nejhorší, o co se mohu snažit. Je mi jasné, jak to bude vnímat studentská veřejnost, protože nikdo ze současných studentů nebude na MU studovat prvním rokem. I dnes ubytováváme studenty, kteří bydlí ve vzdálenosti nad 150–200 km. My ale musíme mít zájem o studenty, ve vzdálenosti kratší, tedy paradoxně o ty, kterým nyní nedáváme šanci získat koleje. K tomu bych rád podotknul, že přijímáme studenty podle výsledků přijímacích zkoušek, hodnotíme je samozřejmě podle kvality a ne podle toho, v jaké bydlí vzdálenosti! Jedná se mi o to, abych v rozmezí 50–150 km lidi, nenutil odcházet studenty s dobrými výsledky u přijímací zkoušky na jiné školy pouze proto, že tam seženou ubytování. Primárním cílem je zkvalitnit studentskou populaci.

Bude pro nynější studenty fungovat nějaká iniciativa ze strany Masarykovy univerzity na pomoc při hledání ubytování? 

J.Z.: Ano, o to se snažíme. Děláme dvě věci: hledáme cestu, jak zprostředkovávat priváty a snažíme se zvyšovat množství míst na kolejích poskytovaných studentům. Současně se ale musíme zčásti spoléhat na iniciativu studentů. K novému systému bych ještě podotknul: Nikdy jsem se netajil tím, že situace s bydlením je neuspokojivá. Otázkou je, jak se s tím vyrovnat. Nemyslím si, že by se dalo nějakým způsobem k rozdělování kolejí využívat studijních výsledků, je to technicky nemožné. Koleje se rozdělují dříve, než máme tyto výsledky k dispozici. Studenti jsou v nejnevhodnější situaci, když začnou studovat, a tehdy máme o jejich výsledcích nejméně informací. Vypadá to, že jsem jako rektor sáhl k tomu nejpitomějšímu řešení, které si dokážete představit, ale není to tak jednoduché. Je to věc, která se rok od roku vracela, ale pohnout se systémem přidělování kolejí se dá pouze jednorázově. Změny nemohou probíhat postupně měsíc od měsíce. Tento systém jsem nevymyslel já – viděl jsem, jak prakticky funguje na univerzitě v Edinburghu, což je skutečně renomovaná univerzita. Tak trošku jsem tam zůstal koukat s otevřenou pusou.

Jak to v tomto novém přerozdělování bude se Slováky? Navážete na nová opatření Univerzity Karlovy, nebo budou mít dále stejné podmínky jako studenti z ČR? 

J.Z.: Nenavážeme na UK. Já budu Slováky považovat za stejné studenty jako české. Jinými slovy, nebudeme rozlišovat státní příslušnost. Jediným kritériem bude i nadále výsledek přijímacích zkoušek. Jedná se nám o to, aby skupina, která zde studuje, byla co nejkvalitnější. Upřímně řečeno, jestli budu mít 2000 špičkových Slováků, nebudu se rozpakovat nahradit jimi 2000 podprůměrných českých uchazečů.

Jaké další změny ještě pro Masarykovu univerzitu plánujete? 

J.Z.: Momentálně si je všechny nevybavím… (zaskočen) Myslím, že ta nejradikálnější změna se týká již zmiňovaného přerozdělování kolejí… Chtěl bych na univerzitě zavést takový systém přijímacích zkoušek, který v převážné míře testuje u jedince předpoklady ke studiu. Mým ideálem by byl jeden typ přijímací zkoušky, který by si mohl uchazeč o studium složit jednou, a pak by podle výsledků mohl přehodnotit, na který obor má největší šanci. V zásadě by to mělo být něco na způsob SCIO testů. Rád bych, aby se rozběhla anketa o hodnocení kvality výuky studenty…

Myslíte si, že to může reálně a objektivně fungovat? 

J.Z.: Nebude to fungovat takovým způsobem, aby se na základě výsledků této ankety dali např. propouštět učitelé nebo stanovovat jejich platy. Nepovažuji to za nějak zázračné řešení, ale je to zpětná vazba, která dává instituci možnost trošku tlačit na svoje zaměstnance, aby se chovali studentům ku prospěchu. Zaměstnancům pak umožňuje získávání informací o sobě a svojí práci. Představuji si toto opatření v elektronické podobě, aby bylo možné výsledky zpracovávat nejjednodušším způsobem.

Budete se po skončení Vašeho rektorského popř. senátního období nějakým způsobem dále podílet na projektu výstavby kampusu v Bohunicích? 

J.Z.: Předpokládám, že ano, ale to závisí na mém nástupci. Předpokládám, že by pro univerzitu mohlo být výhodné, ponechat si člověka, který je takovýmto způsobem zakotven v politických kruzích.

Koho si představujete jako svého nástupce na postu rektora? 

J.Z: Mám jisté představy, ale vybírat ho bude Akademický senát, ne já.

Co plánujete do budoucnosti? Hodláte se zabývat problémy vysokého školství i po skončení Vašeho rektorství popř.senátorství? 

J.Z.: Určitě. Je to věc, ze které asi nevyklouznu. Hodlám se zabývat tím, čím jsem se zabýval delší dobu, tedy dopadem informačních technologií na společnost. Mám zájem též o problematiku evropské integrace .