• Mně pomáhá například při učení definic malovat si obrázky – co slovo, to nějaký symbol. Při pohledu na řadu symbolů se pak snažím definici říct a totéž pak dělám zpaměti, do níž si tu řadu symbolů „vyfotím“. Pak je také dobré s učebními materiály nějak pracovat – tvořit si mapy souvislostí, vypracovávat si otázky, dělat si vlastní výpisky z knížek… tedy ne jen číst zápisky a snažit se je zapamatovat.

  Martina Maierová, Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta, obor Psychologie a speciální pedagogika, 3. roč.

• Nejhorší je zůstat celý den doma. Chodím proto hodně ven a jezdím na výlety – pak se musím naučit hodně během krátké chvíle a snáz se přinutím.

  Marie Nováková, Filmová akademie múzických umění – katedra produkce, 3. roč.

• Já musím jít brzo spát, brzo pak vstát… Tedy brzo – asi v osm. Pak si dát svěží sprchu, pořádně se nasnídat a pak se učím… Většinou stylem, že si každou stránku dvakrát pozorně přečtu a teprve po projití veškeré látky musím jednou souhrnně přečíst všechno – nejlépe však až tak druhý den. Jinak musím jíst každé dvě až tři hodiny – jak mám hlad, nesoustředím se. Čokoládu ale do sebe nehážu, když je krize, tak si dám kafe a jinak dva až tři nanuky s čokoládovou polevou během dne. Pro ně si klidně sjedu do obchodu, abych se vyvětrala a chvíli odreagovala. Jinak v osm večer už většinou odpadám, víc než pár hodin denně nezvládám.

  Gabriela Vosáhlová, Vysoká škola ekonomická v Praze – Fakulta mezinárodních vztahů, obor Mezinárodní obchod, 3. roč.

• Nejvíce mi pomáhá systém odměny, to znamená, pokud něco zvládnu efektivně za dobu, kterou si určím, odměním se. Dále mi nejvíce pomáhá tlak – učit se na poslední chvíli.

  Veronika Plevová, České vysoké učení technické – Fakulta informačních technologií, obor informatika, 1. roč.

• Asi nejvíce mi pomáhají výpisky či výtah z předmětu, který obvykle zpracovali studenti přede mnou. A také informace od spolužáků, jakým stylem probíhá zkouška, na co se často profesor ptá a jak do hloubky.

  Lucie Drábová, Česká zemědělská univerzita v Praze – Provozně ekonomická fakulta, obor Provoz a ekonomika, 2. roč.

• Můj tip je: za prvé, hlavně nepřemýšlet nad tím, k čemu mi to, co se mám naučit, bude, za druhé: nesnažit se učivo pochopit, stačí se ho jen jako „vůl“ naučit odpapouškovat. V devadesáti procentech případů je to bohužel nejefektivnější taktika, naneštěstí jsem to na rozdíl od svých spolužáků nikdy pořádně nedokázal.

  Martin Fencl, České vysoké učení technické – Fakulta stavební, obor Vodní hospodářství, 5,5. roč.

• Ať přemýšlím, jak přemýšlím, nenapadá mě nic jiného, než ona klasická rada: pokud jsem v časovém presu, pomůže udělat si přesný časový harmonogram, co je který den i hodinu potřeba zvládnout a v jakém sledu postupovat. Zkrátka vyčlenit si drahocennou půlhodinu a rozumně si vše rozvrhnout…

  Lucie Růžičková, Univerzita Karlova – Fakulta humanitních studii, Studium humanitní vzdělanosti, 1. roč.

• Já, protože jsem trochu nepořádník a také často hodně nervózní z termínu a časového harmonogramu, to dělám tak, že si zkrátka vyberu jen tu část nebo ty otázky, které se v tom časovém presu alespoň nějak zvládnu naučit a pak doufám, že si je vytáhnu nebo že ten test dám z toho mála nějak dohromady. Zkrátka štěstí a také matté rancho.

  Daniela Šrámková, Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem – Fakulta umění a designu, obor Fotografie, 1. roč.

• Já se nejefektivněji naučím čtením skript při zapnuté televizi, nejlépe večer a v noci, když v televizi nedávají nic, co by mě rozptylovalo. Když ale fakt nestíhám, tak čtu jen to, co je tučně podtržené, kurzívou nebo prostě vypadá nejdůležitěji na stránce… To si ještě označím barevně, a když je aspoň trochu času, projdu si to ještě jednou.

  Petra Páclová, Česká zemědělská univerzita v Praze – Provozně ekonomická fakulta, obor Provoz a ekonomika, 4. roč.

• Já musím mít text přesně připravený a podtrhaný zvýrazňovači. Chci ty materiály mít pěkně pohromadě, žádné zbytečné listovaní v knížkách a hledání. Když je mám takhle nachystané, tak jsem schopna se naučit rychle a na poslední chvíli.

  Zdeňka Adamčíková, Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta, speciální pedagogika, 5. roč.

Foto: Stock.XCHNG