Student podnikatelem: Chce to optimismus a efektivitu v práci

10. 6. 2011 | Studentský život

Radim Rezek dokazuje, že již v prvním semestru studia na vysoké škole je možné začít podnikat a rozjet vlastní odvážný projekt. V rozhovoru radí studentům uvažujícím o podnikatelské kariéře, na jaké komplikace je třeba se připravit a jak skloubit podnikání s docházkou na semináře a s učením na zkoušky.

Radim Rezek (22) studuje třetím rokem na Provozně ekonomické fakultě Mendelovy univerzity a letos ho čekají státní zkoušky. Už v prvním semestru začal rozjíždět svůj projekt Studentreality; tedy firmu, která je určitou alternativou k realitním kancelářím a pomáhá studentům se zprostředkováním ubytování a s právním poradenstvím v této oblasti. Radim se tak velice brzy stal studentem a podnikatelem současně. Přestože přiznává, že někdy je náročné obě role skoubit, hýří optimismem a tvrdí, že ani volný čas a odpočinek pro něj nejsou něčím nereálným a že je schopen si udělat prostor také na svůj soukromý život.

Jak tě napadlo začít hned v prvním ročníku vysoké školy podnikat?

Jakmile jsem nastoupil na školu, začal jsem přemýšlet, v čem se prosadit a jak si vydělat. Uvažoval jsem třeba o Partners, byl jsem už i na pohovoru, ale pořád jsem přemýšlel i o tomto projektu. Své vlastní bydlení jsem totiž hledal celé čtyři měsíce od června až do září a měl jsem s tím velmi negativní zkušenosti. Se servisem realitních kanceláří jsem vůbec nebyl spokojený. A protože se snažím neustále něco zlepšit a jít si vlastní cestou, nakonec jsem si v lednu řekl, že by to nebylo špatné tento projekt spustit. Chtěl jsem se určitým způsobem vydat proti proudu realitních kanceláří a nabídnout něco nového a lepšího. A tak jsem začal vypracovávat všechno potřebné a zaobírat se podnikatelským záměrem. Tehdy to bylo opravdu náročné, začínat s něčím úplně novým, shánět finance a do toho se učit na zkoušky na ekonomické fakultě, kde první ročník není zrovna nejjednodušší. Ale nějak jsem to zvládl, za první sezónu jsme pronajali asi třicet bytů a měli jsme i docela zajímavý obrat. Vydělané peníze jsem tehdy všechny znovu investoval – a podnik se udržel.

Když jsme u těch financí, kde vůbec sežene student nějaký základní kapitál pro založení podniku?

Nějaký nepříliš velký základní kapitál jsem dal dohromady ze svých brigád. Jinak jsem to ale zezačátku řešil tak, že jsem si většinu věcí udělal sám. Tedy podnikatelský záměr, účetnictví, grafiku, programování – zkrátka všechno, co je zapotřebí pro začínající realitní kancelář. Pokud jsem to nezvládnul já, sháněl jsem to po známých, které jsem prosil na kolenou, aby mi vyhověli za co nejnižší cenu. Nějak jsem to poslepoval a tím se rozjela první sezóna.

Jak se dá dohromady skloubit studium a vlastní firma, když obojí je časově náročné?

Já se nyní plně věnuju práci. Do školy chodím tento rok jenom na povinná cvičení, ale současně si hlídám všechny potřebné věci. Chodím na první hodiny, kde zjistím, co je potřeba splnit a v jakých termínech, povinnosti si hlídám a plním. A samozřejmě jsem tam, kde nesmím chybět. Pokud je potřeba splnit nějaké úkoly, mám to naplánováno dopředu. Důležitý je skutečně jednoduchý time-management – dodržovat, co je potřeba a pracovat na sto procent. Když se učím na zkoušku, neučím se týden, nesedím přitom na Facebooku a ICQ, prostě si na to sednu a udělám to rychle. Stejně tak pracuji. Vím, že musím pracovat efektivně, protože toho mám hodně. Dá se to stíhat – ostatně jakmile si nějakou práci naberete, už vám nezbyde nic jiného než ji zvládnout. Potom jde všechna skepse stranou. Já nad tím moc nepřemýšlím, jsem vizionář a velký optimista. Komplikace spjaté s mým projektem si uvědomuji, ale nepřemýšlím nad nimi a nezabrání mi pustit se do toho.

Myslíš, že ti v tom podnikání nějak pomáhá tvůj ekonomický studijní obor, nebo by ses pustil do podnikání, i kdybys studoval třeba historii?

Můj studijní obor jako takový mi dává nějaký obecný nadhled nad věcí, základní teoretické poznatky. Ty je člověk schopen se naučit velmi rychle. Ta omáčka, která se učí na vysoké škole, už je mi v praxi k ničemu. Hodně ale využívám kontaktů – zezačátku jsem se snažil hodně komunikovat s učiteli na vysoké, jestli by mi neporadili. To je obrovská příležitost, protože konzultace s vyučujícími jsou zdarma. Kdybych si je musel u někoho platit, bylo by to dost drahé. Dovednosti typu řízení podniku, management, kontrola a další manažerské schopnosti získáte až v průběhu toho projektu. Ale to, že jsem si všechno vymýšlel a dělal sám, to mě posunulo velmi daleko a opravdu rychle. Každý měsíc jsem byl o skok dál.

Myslíš, že je potřeba nějaká znalost práva? Nebojíš se, že třeba z neznalosti porušíš nějaký zákon a potkají tě finanční sankce?

Určité riziko tam je. Myslím si, že nějaké právní povědomí je dobré mít. Já jsem se o tom hodně radil s jednou učitelkou. Je zapotřebí si právo trochu nastudovat, ale myslím si, že když člověk tyhle věci neví, tak se na něj stejně vychrlí v průběhu.

Co bys poradil studentům, kteří přemýšlí, že by se při studiu pustili do podnikání?

Myslím si, že se studenti obecně zaměřují jenom na jednu věc a zbytečně se zatěžují hloupostmi. Poradil bych jim, ať se naučí pracovat efektivně a ať se nebojí. Všechno ostatní přijde s tím. Důležitá je výdrž a vytrvalost, zejméně v této době. Je potřeba pracovat tvrdě, nemít ostych a nepřemýšlet jenom pesimisticky. To vidím jako velký problém – že se lidi dívají na věci spíš z negativního úhlu pohledu. Já všechno vidím optimisticky a pomáhá to. Ačkoliv vím, že jdu do něčeho, co třeba nebude snadné, vždycky mám nějaký svůj cíl a vím, jak k úspěchu dojdu, co mám udělat a kdy to mám udělat.

Podnikání jako takové bys studentům doporučil?

Jak komu. Je to ta náročnější cesta a můžou vás potkat opravdu těžké chvíle. Studentský život je velmi pohodový a krásný, ač si na něj studenti třeba občas stěžují. Pro mě je tenhle projekt součást mě samotného. Už jsem nad ním strávil tolik energie, že ho prostě dokončím. Jestli bych podnikání jako takové doporučil? Člověk na to musí mít povahu, musí ho to bavit. Musí být ochoten nést zodpovědnost, udělat si všechno sám, nebýt úplně flegmatický. Není to vždycky příjemné, protože i když člověk má finance, musí občas někam jít a ponížit se a řešit krizové situace. Ačkoliv to příjemné dojde třeba až někdy v budoucnu, člověk si musí umět užít i současnost, kdy projekt třeba není úplně ziskový. Trvá roky, než se podnik skutečně roztočí. Ale doporučil – já jsem za to rád. Můj projekt není nastavený tak, aby byl nějak moc ziskový, ale pro mě má smysl. Když vidím výsledky, když mám velkou návštěvnost, když mi někdo napíše, že se mu naše práce líbí, mám z toho radost.