S dětmi jsme na jedné lodi

Rozhodla jste se studovat sama nebo vás k tomu vedly okolnosti?

Půl na půl. Chtěla jsem nadále učit a nemám pedagogické vzdělání. To byl velmi důležitý moment, zároveň to ale bylo moje rozhodnutí. Povinnost vzdělání pedagogických pracovníků přišla až později.

Mohla jste na vysoké škole uplatnit znalosti z praxe? A fungovalo to i naopak?

Tím, že jsem neměla žádné pedagogické vzdělání, učila jsem spíše intuitivně. Předávala jsem své znalosti z výtvarné oblasti, protože to jsem vystudováno měla. Samozřejmě mnoho z toho, co dělám v praxi, ve škole rozhodně využiji.

Dá se tedy říct, že jste ráda, že studujete až teď? Praktické znalosti máte nepochybně větší, než kdybyste na vysokou školu šla ve dvaceti.

Jsem daleko víc motivovaná. Navíc za jakýkomkoli poznatkem z pedagogiky nebo z psychologie, s níž máme spojeno mnoho předmětů, vidím konkrétního žáka a dokážu si to tak lépe představit.

Rozhodla jste se pokračovat v magisterském studiu. Jste ráda, že jste do toho šla?

Mě studovat baví a zatím to docela jde. Mám-li být úplně upřímná, uvažuju i o doktorantském studiu. Objevila jsem během studia mnoho věcí, které by byly zajímavé i z hlediska výzkumu. Jakmile zjistíte, že něco funguje, říkáte si, že by stálo za to se tím zabývat víc do hloubky. Uvidíme ale, jak moc mě vyčerpají státnice. Jeden rok jsem se na magisterské studium nedostala a mrzelo mě to. Ta pauza byla sice příjemná, odpočinula jsem si, ale teď jsem ráda, že opět studuju. Umožňuje mi to prohloubit si poznatky, které jsem získala během bakalářského studia.

Nelitovala jste někdy, že jste se do studia dala?

Myslím, že ne. Jednoduché to samozřejmě není, ale určitě jsem toho nelitovala. Je to totiž dobrá motivace i pro moje děti.

Máte tři děti. Myslíte si, že jim vaše studium pomohlo k samostatnosti? (pozn. redakce: přednášky pro kombinované studium probíhají často o víkendech)

V rodině je všechno otázka organizace. Musí vás mít kdo zastoupit. Nemám děti zas tak malé, v čemž je taky výhoda. A opravdu to na ně působí motivačně. Já se učím, ony se taky učí – já musím podávat výkony, ony taky musí podávat výkony. Svým způsobem jsme na jedné lodi. Jim díky tomu připadá přirozené se vzdělávat.

Kdo vám byl při studiu největší oporou?

Moji spolužáci. Člověk je hodně závislý na okolí, jestli mu poskytne informace. Na začátku pro mě bylo asi nejtěžší vyznat se v tom systému, ohlídat si všechny studijní povinnosti… Organizační záležitosti byly de facto těžší než samotné naučení se. Podpora rodiny pro mě samozřejmě byla také důležitá. To, že manžel řekl: „Dobře, v sobotu jsi ve škole, takže já uvařím a postarám se o to, aby tu nevládla anarchie.“

Vyhověli vám v práci, když jste potřebovala volno na zkoušky?

Jednak to bylo v jejich zájmu, jednak učím na půl úvazku, tím pádem mám volné pátky. Ale když jsem potřebovala volno na zkoušku, prostě mi ho dali. Takže podpora byla i na straně školy, kde učím.

Jaké výhody a nevýhody to má, být studující matkou?

Výhodou je určitě kultivace osobnosti. I kdyby to člověk dělal čistě sám pro sebe a ne profesně, bude si sám sebe potom víc vážit. Díky studiu jsem si taky nakoupila spoustu knih, které jsem vždycky chtěla mít a teď jsem měla konečně pořádný důvod si je koupit. Nevýhoda je, že mi učení jde pomaleji. Dřív mi stačilo přečíst si látku dvakrát, ale teď si po dvou přečteních na některé věci prostě nevzpomenu, že tam vůbec byly. Mínusem je i nedostatek času. Na druhou stranu pak ten čas, který člověk má, efektivněji využije.

foto: archiv Patricie Koubské