1. Začněte brzo. Spláchnete současně přípravu do školy i na maturitu

Bezesporu nejefektivnější systém je takový, při kterém vytváříte maturitní otázky postupně, třeba v průběhu celého středoškolského studia. Tak svědomitou přípravu má za sebou samozřejmě málokdo. Rozhodně se ale vyplatí nečekat na poslední chvíli a začít s maturitním opakováním a s tvorbou maturitních otázek se začátkem posledního středoškolského ročníku. Neříkejte si, že nemá smysl se učit průběžně, protože do maturity stejně všechno zapomenete. Zaprvé to není pravda, i když vám to tak může připadat. Zadruhé je látky k maturitě příliš mnoho, a pokud si ji všechnu necháte na duben a květen, nemůžete všechno stihnout.

Nejlepší je, když si pokaždé otázku uděláte hned poté, co danou látku proberete nebo zopakujete ve škole. Tehdy ji máte v živé paměti. Zcela ideální je, když si otázku vytvoříte poté, co je daná látka probrána, ale předtím, než se bude opakovat formou zkoušení a testů. Zabijete tak dvě mouchy jednou ranou – odkrojíte kousek z děsivě vyhlížejícího koláče příprav na maturitu a současně se tvorbou otázky výborně připravíte na zkoušení a testy a získáte lepší známky ve škole.

2. Jak pracovat systematicky? Každé pondělí jedna otázka

Pokud váš učitel nestíhá všechny maturitní otázky probrat nebo zopakovat, nespoléhejte na něj a nečekejte, až to on nějak dožene. Pokud u maturity utonete v trapném mlčení, nikoho nebude zajímat, zda vás tak špatně připravil učitel, nebo zda jste něco zanedbali vy sami. Při přípravě je v takovém případě větší díl zodpovědnosti na vás. Abyste se lépe motivovali, uzavřete třeba sami se sebou smlouvu, že každé pondělí (nebo jiný zvolený den) vytvoříte a naučíte se jednu maturitní otázku. Pokud to nestihnete v pondělí, stihnete to třeba v úterý, důležité je však to, že takto se připravujete systematicky a průběžně. Vyrobené otázky si skládejte do euroobalů a do složek podle předmětů, a – to je velmi důležité! – pokaždé, když se učíte otázku novou, nezapomeňte prolétnout očima otázky předešlé, čas od času si celou složku projděte a přečtěte. Získané znalosti tak bezbolestně udržíte v hlavě. Ačkoliv to vyžaduje trochu disciplíny, je to mnohem efektivnější a snazší, než se učit to, co jste už zase úplně zapomněli. Pokud si v listopadu natlučete do hlavy aminokyseliny, ale do května se na ně ani nepodíváte, bude vaše úsilí velmi málo účinné – ačkoliv je to určitě lepší než nic, za těch pár měsíců toho dost zapomenete a budete se muset učit většinu odznovu.

Lidský mozek nejvíc zapomíná v prvních hodinách a dnech po naučení nové látky. Pokud si dovedete každou novou látku opakovat zpočátku častěji, později vám bude stačit přelétnout občas poznámky pohledem a budete mít jasno. Věřte, že pro vás bude veliká úleva, když ve svatém týdnu zjistíte, že většinu potřebného již v hlavě máte z předchozího opakování a stačí látku trochu osvěžit. I kdyby se vám podařilo si takhle „předpřipravit“ třeba jen dva předměty, bude to o značnou část stresu a práce míň a výrazně to zvýší vaše šance na úspěch.

3. Opatrně s internetem, vycházejte z více zdrojů. A pozor také na rozsah

Dejte na varování učitelů ohledně internetu. Internet je užitečné médium, ale jeho obsah může tvořit kdokoliv, a tak se na něm často objevují věcné chyby. (Dodnes vzpomínám na pobavený úsměv našeho češtináře, kterému někdo, poučen internetem, napsal do testu místo „S lodí, jež dováží čaj a kávu“, básnické sbírky Konstantina Biebla, „Sloni z Baghdádu“.) Když si stáhnete již hotovou otázku, kterou zpracoval někdo jiný, zaprvé se nic nenaučíte psaním otázky a zadruhé se vám bude cizí text učit mnohem hůře než váš vlastní. Pokud chcete používat vypracované otázky z internetu, velmi doporučuji následující: stáhněte si otázek na jedno téma třeba pět, všechny texty přečtěte a udělejte si z nich následně vlastní kompilát (něco vezmete z jedné, něco z druhé, něco sami doplníte a něco umažete). Snížíte tím také riziko věcných chyb – pokud uvidíte, že ve dvou otázkách je něco jinak než ve zbývajících třech, dohledejte si, jak je to správně. Jinak doporučujeme používat své zápisky z hodin, učebnice a knihy z knihovny. I ve vašich poznámkách z hodin se může najít chyba vzniklá třeba přeslechnutím, není tedy špatné srovnat pro jistotu více zdrojů, třeba i otázky spolužáka.

Není špatné vyrábět si určité „přehledy“ – ke každé otázce jednu stranu A4 plnou vyloženě holých faktických údajů. Pokud vám výpisky „v kostce“ nevyhovují, rozepište se trochu víc, odpusťte si však v každém případě nepotřebnou omáčku, kterou hravě vymyslíte na místě. Nedělejte otázky delší než třeba čtyři strany A4. Dlouhý text už by se vám špatně opakoval a hromada papírů na naučení by vás jen zbytečně stresovala. Je lepší umět dobře dvě strany než mít na čtyřech stranách napsáno tolik informací, že si doopravdy nezapamatujete nic.

4. Vymyslete si ke každé otázce „začátek“

Začátky bývají nejhorší. Pod vlivem stresu se vám může stát, že u zkoušení nebo i u maturity vytáhnete otázku, kterou sice třeba umíte, ale najednou dostanete „okno“, ze stresu se „zaseknete“ nebo prostě nebudete vědět, odkud a jak začít. Je velmi dobrý nápad připravit si pro každou otázku prvních pár vět, které se naučíte nazpaměť jako básničku. Může to být třeba: „Vážená maturitní komise, vylosoval jsem si otázku číslo 17, tedy Velkou francouzskou revoluci. Dovolte, abych nejprve nastínil historický kontext, který této velké události předcházel.“ Nebo: „Vážená maturitní komise, vylosoval jsem si maturitní otázku číslo 12, tedy Národní obrození. Národní obrození je proces formování novodobého českého národa se všemi jeho znaky, ať již politickými, kulturními či sociálními. Na poli politiky jde například o…“ Úvodní věta může být velmi podobná pro všechny otázky. Smysluplnou a inteligentní první větou vzbudíte dobrý první dojem u zkušební komise, sami ztratíte trochu trémy a dál už to půjde snáz, protože prolomíte prvotní hrůzu a „knedlík v krku“ a získáte čas na utřídění myšlenek.

Výborné je mít v hlavě (nebo napsanou na malém lístečku vloženém v obalu u maturitní otázky) v bodech jakousi osnovu vašeho projevu. Pak budete mít jistotu, že váš projev bude mít hlavu a patu a bude směřovat logickým směrem.

5. Řešte věci důležité spíš než věci naléhavé

Člověk má logicky tendenci řešit prvně to, co akutně hoří. Třeba zítřejší test z fyziky, i když z ní nematuruje a nemá v úmyslu se jí zabývat. Nebo malování pokoje či termín odevzdání seminární práce. Maturitní otázky nebo příprava na přijímací zkoušky se nejeví tak dramaticky, protože „na to je přece ještě čas“. Je ale potřeba si uvědomit, že jsou věci naléhavé a jsou věci důležité, a ty věci důležité je třeba řešit už tehdy, kdy ještě naléhavé nejsou. Pokud potřebujete k výkonu blížící se termíny, vytvořte si je sami. Zapište si třeba do diáře datum, do kterého chcete projít tři testy studijních předpokladů a jiné, do kterého chcete mít hotových deset maturitních otázek z angličtiny. Nebo si můžete psát každý týden to-do-list, seznam věcí, které chcete udělat. Ale napište si tam taky nějaký odpočinek. Bez toho to totiž ani v maturitním ročníku nejde. A zdraví, dobrá nálada a hezké vztahy s okolím patří určitě mezi věci důležité.

Zdroj fotografií: Stock.Xchng