Pět otázek pro... Petru Soukupovou

1. 8. 2013 | Stojí za přečtení

Petra Soukupová je známá hlavně jako držitelka ceny Magnesia Litera za svou knihu Zmizet. První prozaické dílo, K moři, napsala už za studií, svou zatím poslední knihu, Marta v roce vetřelce, v roce 2011. Mimo jiné se podílela i na scénářích k sitcomu Comeback nebo k nekonečnému seriálu Ulice. Její knihy se překládají do několika jazyků. Vysokých škol zkusila hned několik, nakonec si ji však získala FAMU, kde vystudovala scenáristiku a dramaturgii. A vysokoškolská léta považuje za svá nejlepší.

Jakou vysokou školu jste studovala a proč jste se pro ni tehdy rozhodla?

Studovala jsem nejdřív na fildě na Masarykově univerzitě v Brně. Obory čeština a historie. Šla jsem tam proto, že jsem se bála po gymplu hlásit do Prahy. Nějak jsem si myslela, že mimo Prahu to bude snazší. Vydržela jsem necelý rok, historie se ukázala nad moje síly. Pak, o rok později, jsem začala studovat místo toho na Karlově Univerzitě v Praze, už jen obor čeština. Tam jsem šla hlavně proto, že jsem se chtěla vrátit domů a na FAMU mě napoprvé nevzali. O další rok později jsem začala studovat FAMU. Nejspíš jsem to zkusila znovu proto, že mi poprvé dali najevo, že to není bez naděje. Chvilku jsem studovala obě školy najednou, ale pak jsem se na češtinu vykašlala a dostudovala jen FAMU.

Co všechno Vám dalo studium na vysoké škole z hlediska Vaší dnešní profese?

Čeština mi dala znalosti a též pocit, že se dokážu naučit, co je potřeba, když je to potřeba, bez ohledu na to, kolik toho je a jak málo mě to zajímá. To, že se člověk naučí překonávat lenost, se hodí vždy. FAMU mi dala kontakty profesní i soukromé a dostatek času, abych už na škole napsala knihu. Také jsem se naučila scenáristickému a dramaturgickému řemeslu, což se mi dnes velmi hodí, neboť se tím živím.

Kdybyste si dnes mohla vybrat znovu, co byste studovala a kde? Volila byste například možnost studia v zahraničí?

Beze vší pochybnosti bych znovu studovala FAMU. Do zahraničí bych se nepustila, tak jako jsem se nepustila už tehdy, protože prostě nerada cestuji a představa nějakého delšího pobytu v zahraničí mě naplňuje spíš úzkostí.

Co se Vám vybaví, když se někdo zeptá na Váš „studentský život“?

Hodně alkoholu, spousta mejdanů, první samostatné bydlení, přespávání u kamarádů po mejdanech, první opravdu vážný vztah, celé dny psaní, Poněšice, což je externí zázemí AMU, kde každý rok tráví studenti několik zábavných dní mejdanů s profesory, lyžařské kurzy, vodácký kurz, práce jako produkční, kterou jsem dělala asi dva roky během studia… asi toho bude ještě víc. Každopádně roky na vysoké byly mé nejlepší roky.

Co byste vzkázala či poradila těm, kdo se chtějí hlásit na obor, který jste studovala Vy, popřípadě uvažují o podobné profesionální dráze?

Asi bych všem poradila, ať berou přípravu na vysokou vážně. Dávat pozor na střední škole nikoho nic nestojí a možnost vybrat si vysokou a věřit, že přijímačky zvládnete, je super. Co se týká samotného FAMU, tam je důležité se hlavně nenechat odradit prvním neúspěchem. A co se týká mého oboru, prostě psát. Nepřemýšlet, co z toho bude a pro koho, ale vědět, že samotné psaní je nejdůležitější.