Jak můžete zvýšit své šance na přijetí?

• Helena N., Fakulta sociálních věd UK, program Mediální a komunikační studia, obor Žurnalistika

„Hlavní problém pro mě bylo bodování odpovědí. Nevěděla jsem totiž, že když mám více možností volby a místo tří správných odpovědí dám jen dvě, automaticky přijdu o celé dva body – tedy ani o jeden, ani o půl. Na úvod to nikdo z dozoru neřekl a mě vůbec nenapadlo se zeptat, a tak jsem riskovala více, než kdybych věděla, že rozhoduje opravdu sebemenší chyba. Určitě bych tedy nedoporučovala křížkovat odpovědi „stylem Sportka“ a u otázek, kde si člověk není zcela jistý, naopak radím pečlivě rozmýšlet do poslední minuty – není umění test odevzdat jako první po dvaceti minutách. Den nato jsem dělala jiné přijímačky a tehdy už jsem o bodování věděla. Po písemném testu jsem byla devátá a to o moc lehčí nebyly, takže je vidět, že to pro mě bylo dost zásadní zjištění… Každému bych také u přijímaček na žurnalistiku doporučila podívat se velmi důkladně na český jazyk, protože více než 50 procent otázek bylo právě z poměrně zákeřné češtiny. Jinak se podle mého názoru nedá na tyto zkoušky speciálně připravit, i když ještě možná na cizích jazycích se dá získat slušný náskok.

Co radíme: Před testem pozorně poslouchejte instrukce, které se k němu vztahují. Ač vám některé mohou připadat banální a samozřejmé, mohou se v závěru ukázat jako zásadní. Pakliže máte dojem, že nebylo řečeno vše nebo že jste možná něco přeslechli či nepochopili, nebojte se zeptat. Ostych či obava, že se zeptáte na něco, co přeci jen zmíněno bylo, by za případný neúspěch nestály.

• Lucie M., Fakulta sociálních věd, program Sociologie, obor Sociologie a sociální politika

„Já jsem si po zkouškách trochu nadávala, že jsem si pořádně neprohlédla ukázky starších testů – naposledy jsem to udělala, když jsem si podávala přihlášku, a to ještě ne nijak důsledně. Kdybych si je pročetla pořádně, aspoň bych získala bližší představu o tom, co můžu očekávat, a zkoušky bych asi udělala. Jinak ale nemůžu říct, že by test byl nějak zákeřný.

Co radíme: Před zkouškami se podívejte, jestli vámi vybraná škola nezveřejňuje loňské testy (najít je lze například na internetu, v brožurách apod.). Pokud ne, vyzkoušejte si pro ověření svých vědomostí alespoň ty, které zveřejňuje jiná škola, na níž lze studovat podobný obor. Pozor, nikdo neříká, že testy se každý rok opakují! Rozhodně tím ale získáte aspoň částečnou představu o tom, jaká znalostní úroveň se od vás vyžaduje.

• Kristýna G., Filozofická fakulta UK, program Obecná teorie a dějiny umění, obor Dějiny umění

„Já se přiznám, že jsem podcenila přípravu. Neměla jsem čas kvůli druhé škole, takže jsem si to šla spíš jen zkusit. Příště bych si skutečně přečetla doporučenou literaturu, protože kdybych to udělala už předtím, určitě by nebyl problém – nakonec se totiž ukázalo, že jsem neuspěla jen docela těsně…

Co radíme: Zatímco na některých středních školách se dá uspět i bez toho, aniž byste četli, co vám učitelé doporučují, u přijímaček, ale i během celého studia na vysokých školách je tato praxe poněkud jiná. Je pochopitelné, že během příprav na maturitní zkoušku člověk nestíhá ještě číst knihy, které se zpravidla nijak neslučují s maturitními předměty, avšak alespoň některé byste načteny mít měli. To doporučujeme i u zkoušek, kde nemusíte seznam vámi přečtené literatury předkládat komisi – v testu, ale i u ústní zkoušky se totiž vždycky nějaká ta otázka na některou z doporučovaných publikací objeví…

• Petr P., Filozofická fakulta UK, program Historické vědy, obor Etnologie

„Když jsem skládal zkoušky na etnologii, byly ještě dvoukolové. Písemný test byl zaměřen zejména na historii, kulturologii, geografii, religionistiku a podobně. Otázky byly docela podrobné, takže kdo si přečetl něco z doporučené literatury, určitě se mu to vyplatilo. Nemyslím si totiž, že by tu člověku stačily jen znalosti získané na střední škole. Ústní kolo se neslo v trochu volnějším duchu, zkoušející sice kladli otázky, ale jinak to celé bylo koncipované jako diskuze. To, na jaké téma se bude vést, prakticky určila moje odpověď na „klasickou“ otázku, proč jsem si vybral právě tento obor. Takže, kdo má skutečně nějakou motivaci se na školu dostat, neměla by pro něj být tato část zkoušky vůbec žádný problém. Mně kdyby neuniklo pár bodů v testu, mohl jsem být také přijat.

Co radíme: Obsahuje-li přijímací zkouška ústní část, můžete téměř s jistotou očekávat otázku týkající se vaší motivace ke studiu daného oboru. Připravte si proto alespoň rámcovou osnovu toho, co vás na škole zaujalo, případně ji doplňte o vlastní zkušenosti a praxi v oboru, na který se hlásíte. Spontánní chvála oboru, koktání, zjevná zaskočenost otázkou či dokonce mlčení rozhodně na zkoušející nebude působit nejlépe. Stejně tak ale pozor na nabiflovaný proslov.