Do práce bez vysoké školy: sebevražda?

Střední škola! Ale jaká?

Patrik studoval střední průmyslovou školu na menším městě. Informatika byla vždy jeho koníčkem, sám se o ni zajímal a během praxe se osvědčil jako spolehlivý kolega. Po maturitě dostal nabídku nastoupit do zaměstnání s tím, že se bude moci dál vzdělávat ve svém oboru a čeká ho i zahraniční stáž. Patrik neváhal, práci vzal a dodnes ho baví. Neměnil by. Jáchym měl také vždy hodně zájmů, žádný ale nepřevážil natolik, aby ho motivoval ke studiu vysoké školy. Na gymnáziu byl spíše za rebela a jeho prospěch nebyl nejlepší. Po maturitě začal pracovat jako prodejce v multi-levelovém marketingu, brzy nato se rozhodl zkusit štěstí jako německý „gastarbeiter“, aby zanedlouho skončil v call-centru. Práci střídá často a stále nemůže najít takovou, která by ho bavila.

Příběhy obou chlapců mají společného jmenovatele: nástup do zaměstnání bez vysoké školy. Proč se ale jejich osudy tak liší? Pomineme-li osobnostní charakter či náhlé okolnosti, ukáže se, že zásadní roli při uplatnění hraje především typ střední školy. Obecně platí, že středoškoláci s technickým či uměleckým zaměřením hledají práci snadněji než absolventi víceletých gymnázií. „Jít na gympl a nepokračovat dál je sebevražda“, říká k tomu Saša, která se po zkušenostech s baby-sittingem a praxí v květinářství pět let po maturitě rozhodla jít zkusit vysokou školu.

Různá zaměstnání aneb poznej sám sebe

Mnoho čerstvých maturantů si uvědomuje palčivý problém výběru školy a oboru. Zvolit správnou vysokou školu není jednoduché a svědčí o tom i velký počet „migrantů“ mezi fakultami a studijními programy. Italština vás zajímá: stačí to ale na tři roky studia? Baví vás biologie: udrží vás to ale na škole? Pro některé může být takový volba natolik náročná, že se raději rozhodnou „dát si oddych“ v nějakém nekvalifikovaném zaměstnání a počkat, jaká cesta se případně ukáže. Zapojení do pracovního procesu tak může přinést řadu pozitivních zkušeností.

„Posunulo mě to, protože jsem zjistila, co v životě chci, být svou paní, stát na vlastních nohou“, říká Saša, která si prošla řadou pracovních pozic. Podobně nahlíží svou pouť pracovním trhem také Jáchym: „Hodně jsem se dozvěděl o svých slabinách i silných stránkách a ty dokážu teď mnohem lépe využít.“ Pro některé je práce již konečným přístavem, další by rádi zkusili štěstí ještě na studiích. Saša je například přesvědčená, že jí pracovní zkušenosti pomohly vybrat si školu, která ji baví a předtím by se pro ni nerozhodla. Takové poznání má určitě svou cenu, má ale jednu nevýhodu: po 26. narozeninách automaticky ztrácíte status studenta a s ním i všechny výhody.

Na mnoho maturantů čeká jen nekvalifikovaná práce.

Bc. et Mgr., DiS.

S oblibou se říká, že titul nevypovídá nic o člověku jako takovém a že „pouhý maturant“ může být mnohem vhodnějším kandidátem na danou pozici. To je samozřejmě možné. Při výběru uchazečů nerozhodují pouze tituly, ale také další schopnosti, jako týmovost, cílevědomost, spolehlivost nebo zodpovědnost. A ty rozhodně z písmenek před jménem vyčíst nejde. Na druhou stranu o vás ale cosi vypovídá, neboť vysoká škola s sebou nese požadavky jako plnění termínů, schopnost učit se nové věci nebo obstát v náročných situacích, a to může být v zaměstnání ceněno. Vysoká škola může být chápána jako důkaz vašich schopností poradit si s novými úkoly.

„Vysoká je dneska hodně důležitá, ne jen kvůli ní samotné, ale hlavně kvůli kontaktům“, říká Saša a můžeme s ní souhlasit, že akademické prostředí se stále více snaží o propojení s praxí a díky různým projektům vám může pomoci dostat se přesně tam, kde chce být. „Bez vysoké školy jsem tak trochu neukotvený“, říká Jáchym, „plavu a čekám, kdo mě chytí“, směje se. Možná že s vysokou školou můžete být spíš tím, kdo sám možnosti chytá.

Zdroj obrázků: stock.xchng