Brigády netradičně

Přinášíme vám pár tipů a návodů, kde všude se dají přes léto vydělat peníze. Pro inspiraci předkládáme zkušenosti několika z vás. Jak sami uvidíte, cestičky k penězům a k novým zkušenostem, mohou být velice rozmanité…

Důležité je zvážit, co vlastně od sezónní práce očekáváte. Kdo chce hlavně vydělat co nejvíc peněz, nemůže čekat, že se bude na brigádě kdovíjak dobře bavit. Kdo chce zajímavou položku do CV, většinou oželí vysoké výdělky. Tato pravidla však nemusejí platit vždy.

František (20), student VŠCHT, se rozhodl zdarma pracovat jako dobrovolník v dokumentačním středisku koncentračního tábora Flossenbürg. Co ho k tomu vedlo? „Velice se zajímám o historii, hlavně o dějiny druhé světové války. Ve Flossenbürgu byl navíc internován můj dědeček, takže jsem měl opravdu pádný důvod snažit se dozvědět o táboře více.” Dalším důvodem bylo také získat zkušenosti, procvičit se v cizím jazyce a „možnost dostat se k informačním zdrojům, ke kterým se většina smrtelníků šanci dostat nemá, nebo o nich ani neví.” František si pochvaluje skvělý pracovní kolektiv a také to, že jeho práce nakonec byla poměrně slušně finančně ohodnocena.

Jakub (22), student biologie, tři týdny pracoval v Čimelicích u Písku jako pomocník při archeologických vykopávkách. Sám svou činnost popisuje takto:„Vždycky tak 8 hodin denně jsem preparoval val z doby bronzové na kopci nad Čimelicemi a dostával za to zhruba 50,– na hodinu. (Pokud nepršelo. Když pršelo, to jsem pak poslouchal Harryho Pottera na kazetách a nedostával za to vůbec nic.) Čekal jsem, že budu pořád pracovat se štětečkem a jen občas sáhnu po krumpáči. Ve skutečnosti jsem většinu času trávil s krumpáčem nebo sítem v ruce a štěteček jsem za celou dobu použil možná dvakrát.” Na této brigádě ocenil zejména klid, který panuje ve zmíněné lokalitě a také to, že si při práci v lese mohl povídat s inteligentními lidmi. A nevýhody? „Člověk je podle počasí buď celý od bahna nebo od prachu a lezou po něm mouchy.” K podobným brigádám vám nesmí chybět chuť a musí vás zajímat, jinak byste ji podle Jakuba mohli pociťovat spíše jako utrpení a ne jako přínosnou činnost, při které se např. naučíte zacházet s detektorem kovů. A kdo vám takovou práci může zprostředkovat? Chce to mít známé na správných místech, Jakubovi tuhle brigádu nabídl správce zámku v Čimelicích.

Matouš (22), student ochrany životního prostředí, se vydal na dva měsíce na jahodovou farmu do Norska. Kontakt na majitelku farmy získal od sestry své spolužačky, která tam už dříve pracovala. Paní Furulundová, jíž farma patří, je navíc původem z ČR. „Nechtěl jsem jet sám, takže jsem přemluvil i své velké kamarády Tomáše a Aleše, aby jeli se mnou. Když v norské tiché luxusní autobusové lince začal Tomášovi v zavazadlovém prostoru zvonit budík, došlo mi, že lépe jsem si své kamarády vybrat nemohl.” Kolik jahod musí brigádník nasbírat? „Zpočátku jich bylo dost málo, takže jsme dělali i jiné věci, např. jsme zastřihávali nekvalitní sazenice, které dobračisko pan farmář koupil docela draho od svého známého. Později jsem sbíral někdy 20, jindy 50 kg jahod denně.” Pokud pracujete měsíc, vyděláte si asi 16 500 Kč. Matoušovi se líbilo, že mohl po skončení brigády cestovat po Norsku. Docela ocenil, že se na farmě sešla partička sympatických lidí, a tak při té monotónní práci, která namáhá zejména kolena a záda, bylo dost legrace. Jednou týdně pro brigádníky dělal farmář menší párty, při které se většinou společensky unavil jako první, ovšem první (a jediný) začal při jednom z těchto večírků hořet Matouš.