"Američané nás vnímají tak trošku exoticky," říká česká au-pair

28. 2. 2013 | Studium v zahraničí

Míša vystudovala plzeňskou Střední odbornou školu profesora Švejcara, obor Informační systémy a služby se zaměřením na archivnictví. V loňském akademickém roce se dostala na vysokou, konkrétně na Západočeskou univerzitu v Plzni, kde ji zaujal obor Cizí jazyky pro komerční praxi Aj-Nj. Už v prvním ročníku ale své tamní studium ukončila a vycestovala právě jako au-do pair do Atlanty.
Nyní se zde stará o tři děti. Sama pochází z velké rodiny a s péčí o děti i domácnost má bohaté zkušenosti, a tak pro ni taková práce nepředstavuje nic nového. O svém pracovním pobytu ve Spojených státech říká, že ji od základu změnil a že se díky němu naučila cenit si věcí, kterých si dříve nevážila. „Je to tvrdá zkouška a škola života, každý jsme tu sám za sebe a musíme si vše vydřít a vybojovat,“ říká odhodlaně a dodává: „Není to procházka růžovým sadem, ale člověk se naučí zatnout zuby a bojovat.“ Na její pobyt ve Spojených státech, ale i na to, kolik jí to všechno stálo, jsme se zeptali v následujícím rozhovoru.

Když jsi poprvé uvažovala o tom, že odjedeš jako Au-pair do Spojených států, jaké důvody tě k tomu vedly?

Asi úplně nejvíce jsem o práci au-pair přemýšlela na střední škole. Bylo to aktuální zejména v době, kdy jsem řešila, kam jít na vysokou, co studovat a podobně. Au-pair v Americe byla pro mě jakási záchrana v případě, že by nevyšla vysoká. Spojené státy jsem si vybrala jednak proto, že je to prakticky jedna z nejjednodušších možností, jak se dostat legálně do Spojených států. Díky pobytu mám totiž možnost hodně cestovat – za posledních devět měsíců jsem navštívila 12 států USA, dále Karibik a Bahamské ostrovy a ostrov Grand Turk. V neposlední řadě to byl jazyk. Angličtinu se učím od svých devíti let a Amerika byla možnost, jak zlepšit a rozšířit jazykové znalosti. Další důvod pak je, že bych chtěla v budoucnu pracovat jako palubní průvodčí u jedné z leteckých společností, takže jazyk je nutnost, a myslím, že celkově do budoucna je fakt, že jsem žila dva roky v Americe, vypadá dobře v každém životopise.

Říká se, že Američané jsou ke svým „au-pairkám“ štědří, alespoň tedy pokud jde o jejich kapesné. Můžeš ze své zkušenosti říci, že se svým platem dokážeš dobře vyžít, nebo si musíš leccos upírat, abys vyšla?

Nebrala bych to jako pravidlo. Záleží na hostitelské rodině a je to jen a jen o štěstí. Já si naprosto nemůžu stěžovat, mám jednu z nejlepších rodin vůbec v porovnání s mými kolegy. Asi bych náš plat nenazývala úplně platem, ale kapesným, ale samozřejmě lze vyžít s tím, co máme. Člověk si musí umět leccos odpustit, pokud chce cestovat, nemůže si dovolit noc v luxusním hotelu, ale musí se spokojit s hostelem za pár dolarů. Já osobně raději ušetřím za hotel, kde stejně člověk jen přespí, a investuji peníze tak, abych mohla říct, že jsem z Ameriky něco viděla. Proto tu přeci jsem. Další věc je, že první týdny tady jsou celé o tom, že člověk nakupuje, nakupuje a nakupuje – vždyť přijedete jen s jedním kufrem, co váží 23 kilogramů, a s jedním příručním zavazadlem. Musíte mít ale věci pro každou situaci a počasí.

Co vše musíš pro svou hostující rodinu v rámci své pracovní náplně dělat?

Starám se o tři kluky ve věku dva, čtrnáct a sedmnáct let. Prakticky se ale starám jen o nejmladšího. Mojí pracovní náplní je samozřejmě bezpečnost malého, to bych řekla, že je nejdůležitější. Samozřejmě pak je to standardní péče o dítě – přebalit, nakrmit, umýt, malého odvézt a vyzvednout ze školky, vyprat oblečení a zajistit veškeré potřeby dvouletého dítěte. Samozřejmě jsem plně k dispozici i starším klukům. Když potřebují odvézt na trénink či vyzvednout ze školy, odvézt k lékaři. Pracuji jen ve všedních dnech a víkendy mám volné. Některé au-pair ale mají jiné povinnosti, některé pracují i o víkendu. Je to individuální. Ale pravidlem je, že au-pair se stará o vše spojené s dítětem. Neexistuje, aby au-pair vyvařovala pro celou rodinu a prala celé rodině. Je to proti pravidlům agentury.

Jaký je průměrný plat au-pair v Americe? A liší se nějak platy v rámci jednotlivých regionů či států?

Neliší se. Plat máme všechny stejný, a to 195,75 dolarů týdně. To je prakticky základ, který je nám dle domluvy vyplácen každý týden. Většinou jsou výplaty v pátek. Tzv. extraordinaire, což jsou třeba lidé s více než dvouletou praxi s péčí o dítě, kvalifikované au pair nebo takzvané nanny, mají asi 250 dolarů, ale přesnou částku si nejsem jistá. Zbytek už je pak na samotné hostitelské rodině. Moje rodina mi dává více na jídlo a benzín. Protože v týdnu s nimi většinou nevečeřím, sami mi týdně přidávají v případě, že bych si chtěla zajít na večeři ven s přáteli. Ale není to pravidlem, jedná se jen o dobrou vůli rodiny.

Také au-pair mají čas na zábavu!

Dokážeš nějak vyčíslit, kolik tě přibližně stálo už jen to se do Států dostat?

Veškeré výdaje vyšly na asi 30 tisíc korun. Letenku hradí agentura stejně jako dopravu ze školení, které trvá čtyři dny a koná se hned po příletu. Platí se registrační poplatek agentuře, za výpis trestního rejstříku, lékařský výpis od lékaře, vízum do USA, kterým je typ J1, platí se poplatek partnerské agentuře. Jako au-pair do USA je nejlepší a jediná legální možnost jet s agenturou. J1 vízum, které mají au-pair, by nám nikdo bez agentury nedal. Navíc vycestovat s agenturou je přece jen bezpečnější, než jet na vlastní pěst. Agentury zajišťují základní pojištění, u té mé byla k dispozici i možnost jeho rozšíření. Já si ale raději uzavřela smlouvu u pojišťovny s ročním pojištěním pro au-pair. Dále samozřejmě kupujete dárky pro svou hostitelskou rodinu a děti, potřebujete nějaké dolary pro začátek, jelikož první týden nejste placeni – to je takzvaný Orientation Week. Dále jsem měla výdaje za léky a podobně.

Jak je to v USA s daněmi a pojištěním zahraničních au-pair?

To je záležitost, kterou agentury nikde nezmiňují. Alespoň my jsme nebyli informováni o tom, že budeme platit daně. Po Novém roce se daně platí. Já jsem přijela v květnu 2012, budu platit za sedm měsíců 266 dolarů. Takže jsem jedna z těch „šťastnějších“, jsou totiž holky, které platí i více než 500 dolarů. Je pak možnost i žádat i navrácení. Momentálně sami všichni zjišťujeme, jak se s daněmi vypořádat. A co se týče pojištění, americké agentury vám zdarma poskytnou základní pojištění. Moje agentura nabízí rozšíření pojištění, které se připlácí. Já mám základní od agentury a další od pojišťovny. Rozhodně se ale do pojištění investovat vyplatí. Sama jsem teď prodělala operaci, která vyšla na 1600 dolarů. A vzhledem k tomu, že šlo o zuby, tak jsem ráda, že ho mám. Americká pojištění totiž nepokrývají ošetření zubů.

Jak na „dívku z České republiky“, pracující jako au-pair, pohlížejí Američané?

Možná to bude znít divně, ale Američané nás vnímají tak trošku exoticky. Zatím jsem se setkala s pozitivním ohlasem, lidé se zajímají, odkud jste, protože slyší váš přízvuk, případně vás slyší konverzovat v jiném jazyce a ptají se, odkud pocházíte, co tu děláte, jak se vám Amerika jako taková líbí. Kdykoliv jsem zmínila, že pracuji jako au-pair, tak jsou zaujati tím, že jsem se ve dvaceti letech vydala sama do světa, do cizí země, bez přátel a rodiny. Většina Američanů nemá pas a v životě nevytáhla paty ze své rodné země, a proto na vás koukají tak trošku s obdivem. Setkala jsem se i s lidmi, kteří maličko záviděli, kam jsem se za svých jednadvacet let života podívala. Celkově jsou Američané naprosto jiní a je až k neuvěření, jaký je rozdíl mezi Čechy a Američany. Zatím jsem se ale nesetkala ze strany Američanů s negativním ohlasem.